Oznámení kárného provinění soudců

By , 24.2.2013

Publikováno z virtually.cz (http://virtually.cz/journal)


Oznámení kárného provinění soudců

24.02. 2013

Městský soud v Praze
k rukám předsedy
JUDr. Jana Sváčka

Oznámení

kárného provinění soudců senátu složeného z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivany Klimešové dle § 87 odst. (1) zák. č. 6/2002 Sb.

a

podnět k návrhu dle ustanovení § 128 zák. č. 6/2002 Sb.

Oznamovatel jako účastník řízení Městského soudu v Praze pod č.j. 20 Co 532/2011 a zástupce účastníka řízení Městského soudu v Praze pod č.j. 20 Co 307/2011 byl konfrontován s jednáním JUDr. Ireny Saralievové, JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivany Klimešové v naprostém rozporu s principem legality, jak jej zdůrazňuje § 80 zák. č. 6/2002 Sb. a například zdůraznil Ústavní soud dne 17.6.2008 pod č.j. II. ÚS 590/08, když vyslovil právní názor, „že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci“, což platí i pro státní moc soudní. Jednání, které je předmětem tohoto podnětu, ve věci rozhodujících soudců proti právu žalobců na spravedlivý proces je, jak na to upozorňuje Ústavní soud ČR v rozhodnutí č.j. I. ÚS 1849/08 ze dne 18.2.2010, výkonem veřejné moci, výkonem pravomoci a kompetence „ultra vires“, když:

  • „bylo jednáno mimo formálně zákonem stanovený rámec pravomocí a kompetencí“,

  • „svým jednáním nesledovali určitý předvídatelný a racionálně zdůvodnitelný účel, pro který jim byla určitá pravomoc a kompetence svěřena“, a

  • „narušili svým, byť o zákon se opírajícím postupem, základní práva žalobce, více, než je nezbytně nutné k tomu, aby byl ještě dosažen zákonem stanovený účel.“

„Omyl veřejné moci“, v tomto případě spíš korupční úmysl JUDr. Ireny Saralievové, JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivany Klimešové, „nelze nikdy interpretovat v neprospěch jednotlivce“, to je účastníka řízení, „tak, že tento je přesto povinen (i za použití donucení v podobě sankcí) se výkonu pravomoci, pohybující se ovšem ultra vires, podrobit“.

Oznamovatel je přesvědčen, že dle § 87 odst. (1) zák. č. 6/2002 Sb. soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová demonstrativně vyloučili a dále ohrožují důvěru účastníka řízení v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, čímž zbavují žalobce v řízeních Městského soudu v Praze č.j. 20 Co 532/2011 a č.j. 20 Co 307/2011 práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. (1) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Bez uplatnění principu legality, to je, že lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem stanoveným zákonem, nemůže nikdy být jednání soudců JUDr. Ireny Saralievové, JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivany Klimešové jednáním spravedlivým a nezávislým dle slibu soudce dle § 62 odst. (1) zákona č. 6/2002 Sb., dle § 80 zák. č. 6/2002 Sb. a dle čl. 2 odst. (3) Ústavy České republiky a čl. 2 odst. (2) Listiny základních práv a svobod (dále také i LZPS). Čl. 14 Trestněprávní úmluvy o korupci č. 70/2002 Sb.m.s. výslovně zmiňuje jako korupční jednání pouhé opomenutí soudců, což musí platit dle čl. 10 Ústavy ČR i pro jednání soudců JUDr. Ireny Saralievové, JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivany Klimešové.

Pokud předseda Městského soudu v Praze zastává názor, že se nelze oznámením kárného provinění domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy že předseda soudu (ani jiný funkcionář soudní správy) není oprávněn přezkoumávat postup soudců v rámci jimi vedených řízení s odkazem na

l. 82 odst. (1) Ústavy ČR, že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí, pak se oznamovatel domnívá, že:

  • oznámení kárného provinění se týká přímo způsobilosti soudců JUDr. Ireny Saralievové, JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivany Klimešové vykonávat svou funkci, což souvisí podle § 91 písm. c) zák. č. 6/2002 Sb. přímo s důvěryhodností soudců pro účastníky řízení, a při důsledné aplikaci práva účastníků dle § 80 odst. (1) zák. č. 6/2002 Sb. je předseda Městského soudu v Praze podle § 2 písm. b) zákona č. 7/2002 Sb. povinen demonstrované a tudíž opakované kárné proviňování, to je nezpůsobilost těchto soudců, učinit předmětem kárného řízení,

  • rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ČR se týkají celé řady kárných provinění při výkonu nezávislé rozhodovací činnosti kárně se provinivších soudců, a jestliže je to možné v trestním řízení, pak to musí být možné i v řízení občanskoprávním,

  • oznámení kárného provinění se netýká postupu Městského soudu v Praze v řízení, ale kárného provinění fyzických osob, a odkaz na

  • l. 82 odst. (1) Ústavy ČR zdůrazňuje, že by soudci neměli demonstrovat svoji závislost na solidaritě s justiční konkurzní mafií,

  • Ústavní soud ČR pod č.j.:

    • III. ÚS 2260/10 konstatoval, že „existence nezákonného důkazu je samozřejmě krajně nežádoucí a neměla by být přehlédnuta ani při ústavněprávním přezkumu – mohla by např. být důvodem k vyvození kárné, disciplinární či dokonce trestní odpovědnosti provinilých úředních osob nebo k majetkovému odškodnění postižených občanů.

    • III. ÚS 1624/09 konstatoval, že „za určitých okolností není vyloučeno kvalifikovat „nesplnění povinnosti“ jako přestupek, kárný či disciplinární delikt …

    • IV. ÚS 956/09 konstatoval, že „Ústavní soud se v tomto ohledu neztotožnil s právním názorem stěžovatelky, že případná pochybení soudce, projevující se v podobě vad zatěžujících řízení, by měla být řešena toliko cestou kárné žaloby, neboť kárné řízení s příslušným soudcem neřeší dostatečně pružně problém účastníků řízení a ani případné kárné potrestání soudce nemusí zajistit zdárný průběh řízení.“ Tento právní názor v souvislosti s tímto rozhodnutím Ústavního soudu ČR připouští aplikaci kárného řízení v situaci, kdy není možno na tyto soudce aplikovat ustanovení § 221 odst. (2) OSŘ.

To vše znamená souvislost kárného řízení s přezkumem postupu soudu!

  • je pouze ignorována povinnost dle § 128 odst. (1) zák. č. 6/2002 Sb. takové jednání kárně postihovat, když i § 128 odst. (1) zák. č. 6/2002 Sb. výslovně konstatuje v souvislosti s kárným proviněním výkon funkce soudce a

  • l. 82 odst. (2) Ústavy ČR výslovně konstatuje, že výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon.

Vylučování kárného provinění soudce vůči účastníkům dle § 87 odst. (1) zák. č. 6/2002 Sb. ze zákonem č. 6/2002 Sb. předpokládaného postupu je hrubým zásahem do práv účastníků řízení. Toto bezpráví je zdůrazňováno, když zákonodárci a samotný Městský soud v Praze volají po soudním přezkumu práva presidenta ČR dle čl. 63 odst. (1) písm. k) Ústavy ČR. Prezident republiky nemůže být méně nezávislý než soudce! Porušování ustanovení dle § 80 zák. č. 6/2002 Sb. soudci a tím i zásah do práva účastníků na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nemůže být per analogiam pod ochranou

l. 82 odst. (1) Ústavy ČR, když ani zásah prezidenta ČR do práva poškozeného dle § 43 odst. (3) TŘ amnestií č. 1/2013 Sb. není pod ochranou jeho práva dle

l. 63 odst. (1) písm. k) Ústavy ČR. Ochrana soudce dle

l. 82 odst. (1) Ústavy ČR se nemůže dostat do rozporu se zásadou právního státu, že „ex iniuria ius non oritur“.

Pokud se kárného provinění dle § 87 odst. (1) zák. č. 6/2002 Sb. dopustí soudce odvolacího senátu, pak proti důsledkům jeho jednání není dle Občanského soudního řádu opravný prostředek v rozporu s čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tomuto výkladu práva oznamovatele o právu poškozených nezákonným jednáním dalo oznamovateli za pravdu 29 senátorů Parlamentu ČR, to je zákonodárců, kteří ve své stížnosti ze dne 14.1.2013, adresované Ústavnímu soudu ČR, připomněli, že:

  • „… Právním objektem je tedy majetkový zájem jednotlivce a zájem státu na pokojném užívání majetku. V souladu s výše uvedeným výkladem Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě se Ústavní soud již dříve přiklonil tomu, že veřejné moci vzniká povinnost zajistit, aby jeho majetkové právo nebylo rušeno či omezováno ze strany třetích subjektů. Ústavní soud tuto doktrínu rozšířil také na ochranu majetku také se zřetelem na legitimní očekávání toho, že řádně uplatněný majetkový nárok nebude opomenut, neboť takové legitimní očekávání je podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva integrální součástí ochrany majetkových práv. Pojem „majetek“ obsažený v čl. 1 dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě, má totiž autonomní rozsah, který není omezen na vlastnictví hmotného jmění a nezávisí na formální kvalifikaci vnitrostátního práva. Může zahrnovat jak existující majetek, tak majetkové hodnoty, včetně pohledávek, na jejichž základě stěžovatel může tvrdit, že na jejich splnění má přinejmenším „legitimní očekávání“. …

  • Musí se hledat mechanismus ochrany těchto práv v souladu s principem dle čl. 4 Ústavy, podle nějž jsou základní práva pod ochranou soudní moci. …

  • Stát se nemůže vyhnout svým povinnostem podle Úmluvy zajistit účinné prostředky nápravy újmy na základních majetkových právech poškozených z trestných činů …

  • Přitom podle nálezů Evropského soudu pro lidská práva vždy musí existovat prostředek ochrany základních lidských práv a právní předpis nelze vykládat způsobem, který by podstatu procesní ochrany základních lidských práv znemožnil. …“

Kárného provinění dle § 87 odst. (1) zák. č. 6/2002 Sb. se dopustili soudci odvolacího senátu v žalovaných souvislostech, když se ke korupčnímu zneužití organizovaným zločinem Krajského soudu v Hradci Králové, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Finančního úřadu v Pardubicích v nezákonném:

  • konkurzním řízení č.j. 46 K 4/2000 úpadce RASTRA AG-CZ a.s., jehož průběh „byl účastníky sporu učiněn nesporným“, a

  • trestním řízení, které bylo zakončeno dne 19.3.2008 v hlavním líčení před Krajským soudem v Praze č.j. 7T 78/2006 zprošťujícím rozsudkem (příloha 2, čteno na jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 14 C 404/2009 dne 1.12.2010),

kterého jsou žalobci v řízeních Městského soudu v Praze pod č.j. 20 Co 532/2011 a č.j. 20 Co 307/2011 obětí, již vyjádřilo ve prospěch žalobních tvrzení několik senátů odvolacího soudu a dříve již i Nejvyšší soud ČR pod č.j. 25 Cdo 1643/2003 dne 29.6.2004. Strana žalovaná, Ministerstvo spravedlnosti ČR, žádné „dostatečně určité vylíčení úkonů, v nichž žalobce spatřuje nesprávný úřední postup soudu v rámci konkurzního řízení“, neučinila sporným. V totožných žalobních skutkových tvrzeních dalšího poškozeného zastoupeného oznamovatelem odvolací senát Městského soudu v Praze ve věci č.j. 70 Co 582/2011, 70 Co 334/2012 do dne 27.9.2012 (příloha 3) v návaznosti na nalézací Obvodní soud pro Prahu 2 jednající pod č.j. 12 C 232/2008 řešil společně s nalézacím soudem prejudiciální otázku odpovědnosti strany žalované, státu, za škodu způsobenou žalobci, oběti stejného jednání justiční konkurzní mafie, v souvislosti s konkursním řízením úpadce RASTRA AG-CZ a.s., s výsledkem, „že za škodu odpovídá stát“.

Nesporné konstatování, „že za škodu odpovídá stát“ soudy odvodily od přiznání Ministerstva spravedlnosti ČR č.j. 117/2009-ODSK-ZC/3 ze dne 11.2.2009 (příloha 4), v kterém strana žalovaná přiznala:

  • Žalovaná má za to, že podstatou žaloby … je tvrzení žalobkyně, že se jedná o „nezákonný konkurs“. Ve smyslu shora uvedeného zák. č. 82/1998 Sb. by ovšem muselo dojít ke zrušení konkurzního řízení, k čemuž do současné chvíle nedošlo.

Zrušení konkurzního řízení dle ustanovení 44 odst. (1) písm. d) ZKV bylo již v době rozhodování soudců JUDr. Ireny Saralievové, JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivany Klimešové nesporně potvrzeno jako nevyhnutelné a konkurzní soud realizuje v současné době jen protiústavní prodlevy.

  • Konečně celá řada výtek uvedených v žalobě je jednak předmětem rozsáhlého šetření konkursního soudu … (jako důsledek rozhodnutí Vrchního soudu v Praze založeného na č.l. 6072) …“

Tím byla potvrzena nespornost tvrzení žaloby, totožná ve všech souběžných řízeních, odvozená od tvrzení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.6.2007 (příloha 5), že „v řízení došlo k opakovaným závažným procesním pochybením popsaným …“.

Proto museli soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová porušit slib soudce, aby umožnili bezdůvodné obohacení organizovaného zločinu dokonat.

Kárného provinění dle § 87 odst. (1) zák. č. 6/2002 Sb. se dopustili soudci odvolacího senátu vůči obětem „justiční konkurzní mafie“, která byla přiznána ve významných vyjádřeních vrcholových autorit strany žalované:

  • tehdejší ministr spravedlnosti ČR Pospíšil na 5. schůzi Senátu Parlamentu ČR dne 12.4.2007 v diskuzi o insolvenčním zákoně, která se zabývala i konkurzními mafiemi, řekl, že „Zákon, který máme, umožňuje dodnes neprůhledná propojování konkurzních správců, soudců, kteří potom udělají to, co na konci jest – totální okradení věřitelů … To je, bohužel, dámy a pánové, realita“,

  • tehdejší předseda vlády ČR Topolánek, který dne 24.11.2007 řekl 18. kongresu ODS, že …. soudní moc je napadena rakovinou mafie … metastázované rakovinové bujení jde přímo proti podstatě demokratického právního státu“,

  • výroční zpráva BIS zřízené dle zákona č. 154/ 1994 Sb. za rok 2010:

V rámci všeobecného zhodnocení situace lze konstatovat, že mezi nejvýznamnější formy dysfunkce orgánů státní správy a samosprávy patří korupce. Konkrétní případy korupce státních orgánů se soustřeďují mimo jiné na oblast justice s cílem zakrýt předchozí nelegální aktivity … Korupční jednání nabyla velmi sofistikovaných podob … byly zaznamenány případy nestandardního jednání některých soudců, jež představovaly ohrožení řádného výkonu justice.

  • místopředseda Sněmovny Parlamentu ČR Zaorálek ve Sněmovně dne 17.1.2013:

„… Jsou to ty nejtěžší činy proti majetku a proti vlastnictví. … to je legalizace výnosů trestné činnosti … to vlastně je takový konkurzní podvod … se demonstrovala ta síla, ta domluvenost těch orgánů vlastně státu, které dávaly nalevo: Nemáte šanci, přijměte všechny naše podmínky. … V případě konkurzních podvodů to je zločin, organizovaný zločin zvláštního typu, kde se vlastně na tomto zločinu podílí stát, státní instituce. … Já vám přečtu z výroční zprávy BIS z roku 2011, ve které říká BIS premiérovi, prezidentovi a všem kompetentním představitelům státu, že BIS získala poznatky o cíleném zneužívání institutu insolvenčního řízení, v rámci některých krajských soudů se zformulovaly klientelistické a jinak vztahově provázané skupiny, které manipulují insolvenčním řízením a soudci tu začali hrát naprosto zásadní roli – píše BIS.

  • Nejvyšší soud ČR dne 10.1.2013 pod č.j. 30 Cdo 2591/2011 považoval „justiční mafii“ dle definice bývalé nejvyšší státní zástupkyně Mgr. Marie Benešové za nespornou, která nepostrádá věcný základ a pro kterou lze nalézt zdůvodnění.

Oznamovatel nemá možnost před odvolacím soudem uplatnit své nebo poškozeného žalobce, kterého zastupuje, ústavní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 a 38 LZPS, kdy by soud:

  • jednal dle zásady „iura novit curia“ v souladu se slibem soudce dle § 62 odst. (1) zákona č. 6/2002 Sb.,

  • respektoval zásadu „ex iniuria ius non oritur“,

  • jednal dle čl. 4 a 90 Ústavy ČR k ochraně základních práv poškozených a v souladu s ustanovením § 80 odst. (3) písm. a) věta první zákona č. 6/2002 Sb.,

  • respektoval právo poškozených dle čl. 10 odst. (1) LZPS na dobrou pověst a čest jejich a jejich zástupců a nepovažoval je za lháře a potížisty,

  • respektoval ustanovení čl. 96 odst. (1) Ústavy ČR a čl. 37 odst. (3) LZPS o rovnosti účastníků, i když je účastníkem sporu jako žalovaný stát,

  • dle čl. 1 odst. (2), čl. 10 a čl. 95 odst. (1) Ústavy ČR jednal v souladu s evropskými úmluvami o korupci,

  • dle ustanovení §§ 133 a 134 OSŘ neakceptoval výsledky korupčního jednání orgánů státu, protože by umožnil v souladu s ustanovením čl. 11 Občanskoprávní úmluvy o korupci důkazy opaku jejich nepravdivých tvrzení, a naopak by soud dle ustanovení §§ 133, 134 a 135 odst. (2) OSŘ akceptoval pravomocná rozhodnutí v neprospěch justiční konkurzní mafie,

  • uplatnil logický součin, to je, že by zajišťoval a požadoval kumulativní splnění všech atributů spravedlivého soudního řízení či správného úředního procesu, a z jakéhokoliv jednání orgánu státu mimo princip legality by odvodil rozhodnutí ve prospěch poškozeného takovým nezákonným jednáním,

protože nemůže jakkoliv využít právo na účinné opravné prostředky dle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Kárné proviňování soudců, kdy v rozporu s § 80 odst. (1) zák. č. 6/2002 Sb. se soudce při výkonu funkce nezdržuje všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu, a naopak demonstrativně jedná v rozporu s tím, co je uvedeno a soudci uloženo v dalších odstavcích tohoto § 80 zák. č. 6/2002 Sb., je dle justiční praxe a konkrétně v případě oznamovatele v kombinaci s právem oznamovatele na zákonného soudce dle čl. 38 odst. (1) Listiny základních práv a svobod v tomto konkrétním případě vyloučením práva a popřením práva oznamovatele dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Proto oznamovatel využívá jediný dostupný opravný prostředek ve smyslu

l. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle kterého „každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností“, když tímto prostředkem snad může být jen kárné řízení.

Naléhavost uplatnění tohoto jediného možného opravného prostředku, aby oznamovatel a jím zastoupený žalobce měli právo na spravedlivé soudní řízení, zdůrazňuje vyjádření bývalé místopředsedkyně Ústavního soudu ČR JUDr. Elišky Wagnerové, která v rozhovoru pro týdeník „Týden“ z 10.4.2012 téměř bezprostředně po odchodu z Ústavního soudu ČR uvedla, že:

jsem původně advokátka, tak jsem si říkala, že bych se mohla vrátit, ale to nejde. … Byla bych klientům spíš přitěžující okolností. Mnozí by to mohli pochopit jako šanci vrátit vám příkoří, které jste na nich v jejich očích spáchala.

Pokud k tomuto závěru dospěl soudce s dlouholetou zkušeností na Nejvyšším soudu ČR a Ústavním soudu ČR a je takovému riziku vystaven, pak oznamovatel, jako osoba spojená s prokazováním nezákonnosti jednání soudců senátu odvolacího soudu 20 Co vedeného předsedkyní JUDr. Irenou Saralievovou, je proti jednání těchto soudců „ultra vires“ v naprostém rozporu s principem legality naprosto bezbranný a zbaven Ústavou ČR zaručených práv. Oznamovatel musí poukázat na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky, nález č.j. II. ÚS 2672/07 ze dne 14.2.2008, kterým již v totožných souvislostech ve prospěch subjektu, za který v totožných souvislostech jedná oznamovatel, Ústavní soud České republiky konstatoval:

  • „…nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod v případech konkurence norem podústavního práva, konkurence interpretačních alternativ, a konečně v případech svévolné aplikace podústavního práva“,

  • rámce ústavně zaručených základních práv účastníků řízení, tj. těch, kteří se mohou stanoveným způsobem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. Listiny), coby instituce povolané především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovala ochranu právům (čl. 90 Ústavy)“.

Jednání JUDr. Ireny Saralievové, JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivany Klimešové, které je „ultra vires“ v naprostém rozporu s principem legality, oznamovatel dokumentuje v souvislosti s:

  1. rozhodnutím Městského soudu v Praze pod č.j. 20 Co 307/2011 ze dne 16.2.2012 (příloha 6) takto:

Důvody pro podání tohoto oznámení jsou podrobně rozepsány v přiložené „žalobě pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.2.2012 č.j. 20 Co 307/2011 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.2.2011 č.j. 15 C 2/2008 podle § 229 odst. (1) písm. g) OSŘ“ ze dne 10.4.2012 (příloha 1). Mezitím byli soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová usvědčeni několika senáty odvolacích soudů, které nezákonné jednání k bezdůvodnému obohacení organizovaného zločinu ke škodě právního předchůdce žalobce potvrdily. Tyto skutečnosti jsou presentovány v žalobě na obnovu řízení ve věci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.2.2011 č.j. 15 C 2/2008 ze dne 29.5.2012 (příloha 7) a jejího doplnění ze dne 6.11.2012 (příloha 8), když k dalšímu potvrzení došlo před Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka Pardubice:

  • dne 31.1.2013 ve věci č.j. 23 Co 611/2011 rozhodnutím ve prospěch totožnými skutky poškozeného,

  • ve věci č.j. 44 Cm 80/2007, kdy v dovolání žalovaného, člena výboru věřitelů v konkurzním řízení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 46 K 4/2000 úpadce RASTRA AG-CZ a.s., k Nejvyššímu soudu ČR ze dne 19.12.2012 (příloha 9) se žalovaný, který se bezdůvodně obohatil ke škodě žalobce v souvislostech, ve kterých soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová neshledali zavinění konkurzního Krajského soudu v Hradci Králové, dovolává toho, že žalovaný omylem jednal v dobré víře, že orgány státu, zejména konkurzní Krajský soud v Hradci Králové, jednají v souladu s principem legality.

Soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová šli mimo právní řád tohoto státu tak daleko, že demonstrativně popřeli logiku a fabulovali, že tam, kde se někdo, jak bylo v řízení nesporné a je potvrzeno pravomocnými rozsudky v souběžných řízeních stejně poškozených, bezdůvodně obohatil na úkor právního předchůdce žalobce, nebyla právnímu předchůdci žalobce způsobena škoda.

  1. řízením Městského soudu v Praze pod č.j. 20 Co 532/2011 takto:

Oznamovatel je přesvědčen, že s pravděpodobností hraničící s jistotou odvolací soud v souvislosti s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13.9.2012 č.j. 20 Co 532/2011 – 389 na nátlak organizovaného zločinu ignoroval (příloha 10), že se jedná o řízení sporné, když odvolací soud nemůže zneužít své nezávislosti s odkazem na čl. 82 odst. (1) Ústavy ČR k tomu, aby popřel čl. 37 odst. (3) Listiny základních práv a svobod o rovnosti účastníků řízení a současně omezení pro žalovanou vyplývající z čl. 2 odst. (3) Ústavy ČR, když ve prospěch strany žalované učinil na nalézací soud z nezákonnosti usvědčující nátlak, aby nalézací soud též jednal mimo princip legality, jak vyplývá z formulací odůvodnění usnesení ze dne 13.9.2012:

  1. Je zřejmé, že je snahou soudu I. stupně dát věci, vzhledem k vadám obsahově rozvleklé žaloby s přemírou s podstatou sporu nesouvisejících údajů a zavádějících konstrukcí, určitý jednoznačný rámec, k tomu však slouží jiné procesní instituty (např. výzva podle § 43 odst. l o.s.ř.) nikoliv mezitímní rozsudek.

Vzhledem k tomu, že „výzvou podle § 43 odst. l o.s.ř.“ nelze bez přednesu tvrzení a provedení důkazů odstranit „přemíru s podstatou sporu nesouvisejících údajů a zavádějících konstrukcí“ a „rozvleklá žaloba“ není v právním státě důvodem k odmítnutí práva žalobce dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, naváděli soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová nalézací soud k odmítnutí žaloby. V totožné situaci spoluobviněného společníka RASTRA AG-CZ a.s. také zastoupeného oznamovatelem usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.9.2012 č.j. 13 Co 421/2011 – 353 (příloha 11) konstatuje naopak, že:

soud prvního stupně … měl by vyzvat žalobce k doplnění žalobních tvrzení podle § 118a o.s.ř. ve výše naznačeném smyslu, přičemž se musí jednat o bližší, podrobnější vylíčení toho skutku, na jehož základě uplatňuje výše uvedený nárok.

To znamená, že totožná „rozvleklá žaloba“ postrádá přes „přemíru s podstatou sporu nesouvisejících údajů a zavádějících konstrukcí“ další „bližší, podrobnější vylíčení“. Navíc k tomuto bezpráví došlo v situaci, kdy, jak dokládá stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 27.7.2010 č.j. 1869/2009-ODSK-ODSK/17 k uplatněnému nároku na náhradu škody dalšího nezákonně spoluobviněného (příloha 12), kterému strana žalovaná již náhradu škody vyplatila v stejných souvislostech, že „je ustálenou praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu“.

Soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová popřeli princip sporného řízení, když zejména v souvislosti s žalobním tvrzením „absolutní nečinnosti orgánů státu ve prospěch ochrany vlastnických práv žalobce“ ignorovali nesplněnou povinnost nalézacího soudu postupovat podle §§ 114a a 114b OSŘ. Cílem tohoto nezákonného postupu je to, že soudci JUDr. Irena Saralievové, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová za „s podstatou sporu nesouvisející údaje a zavádějící konstrukce“ označili konkurzní řízení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 46 K 4/2000 úpadce RASTRA AG-CZ a.s., jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne 13.9.2012 (příloha 13):

upozornění předsedkyně senátu, že v tomto řízení stejně tak jako v řízení před soudem I. stupně nebude řešena otázka konkurzního řízení na podnik RASTRA AG CZ, a.s.

Podle zvukového záznamu to znělo z úst soudce JUDr. Ireny Saralievové dokonce takto:

No tak snad víte, co je předmětem řízení, víte … jak ho odůvodnil soud prvého stupně. Takže o tom tady dnes budeme jednat. O ničem jiném, čili nechci slyšet o konkurzním řízení na podnik Rastra. Je Vám to jasné?“

Na to žalobce reagoval takto:

Zaprotokolujte, že mě zakážete se o tom vyjadřovat, protože jedná se o konflikt mezi trestním řízením a konkurzním řízením, protože odpovědnost strany žalované je přesně definována v paragrafu 18 odst. 4 zákona o konkurzu a vyrovnání, protože podnik úpadce byl důkazem v trestním řízení a nebyl vydán.

V prvé řadě se jedná o nezákonnou fabulaci, že „stejně tak jako v řízení před soudem I. stupně nebude řešena otázka konkurzního řízení na podnik RASTRA AG CZ, a.s.“, když před nalézacím soudem bylo v této souvislosti dokazováno a strana žalovaná neučinila žádné tvrzení či důkaz žalobce sporným. Průběh konkurzního řízení č.j. 46 K 4/2000 úpadce RASTRA AG-CZ a.s. strany řízení učinily nesporným na jednání dne 1.12.2010 (příloha 14). Propojení žalované škody způsobené nezákonným trestním řízením s konkurzním řízení definoval závazným způsobem v žalovaných souvislostech Nejvyšší soud ČR v usnesení č.j. 25 Cdo 1244/2008 ze dne 27.7.2010 stejně jako Ústavní soud ČR v usnesení č.j. III.ÚS 3085/10 ze dne 20.12.2011.

Jak by se potom nalézací soud měl či do budoucna má vypořádat s pokynem „soud I. stupně tedy musí v řízení na podkladě provedeného dokazování … postavit najisto … že žalobci skutečně … vznikla škoda ze všech těch důvodů, které svými dílčími nároky uplatnil“, když se má jednat o „s podstatou sporu nesouvisející údaje a zavádějící konstrukce“ a je nesporně prokázáno to, co soudci JUDr. Irena Saralievové, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová nalézacímu soudu ukládají, že „soud I. stupně tedy musí v řízení na podkladě provedeného dokazování … postavit najisto … že žalobci skutečně … vznikla škoda … na „konzumaci aktiv“ společnosti RASTRA AG-CZ a.s.“? Je přitom nesporné, že Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové v trestním řízení, které bylo zakončeno dne 19.3.2008 v hlavním líčení před Krajským soudem v Praze č.j. 7T 78/2006 zprošťujícím rozsudkem (příloha 2, čteno na jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 14 C 404/2009 dne 1.12.2010), podle § 18 odst. (4) ZKV neoznámilo správci konkurzní podstaty v konkursním řízení úpadce RASTRA AG-CZ a.s. spis.zn. 46 K 4/2000 Krajského soudu v Hradci Králové, že má důkaz dle § 112 odst. (1) TŘ, to je věc dle § 5 ObZ, která dle § 18a odst. (1) ZKV ze zákona náleží do podstaty, a nepovažovalo se Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové povinno podnik úpadce ve vlastnictví žalobce do konkurzní podstaty vydat dle § 18 odst. (4) ZKV a § 80 odst. (1) TŘ včetně 100% dceřiné společnosti úpadce RASTRA PREFA PARDUBICE a.s., když bylo přiznáno stranou žalovanou ve vyjádření, které adresovala Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k č.j. 10 C 453/2009 dne 15.8.2011 (příloha 15), „že trestní řízení se dotýkalo ekonomiky úpadce RASTRA AG – CZ, a.s. a to především před prohlášením konkursu“, když k nezákonnému sdělení obvinění v „trestním řízení“ došlo až 4.12.2002 pod č.j. ČVS: KVVC-173/20-2000 (příloha 16), 25.11.2003 pod č.j. ČTS: PVC-456/OHK/22-2003 (příloha 17, čteno na jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 14 C 404/2009 dne 2.3.2011) a 25.2.2005 pod č.j. ČTS: PVC-82/OHK-2005 (příloha 18, čteno na jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 14 C 404/2009 dne 1.12.2010 a 2.3.2011), to je dva roky po prohlášení konkurzu nebo ještě později.

Jak dokládá zvukový záznam z jednání ze dne 13.9.2012 odmítl soudce JUDr. Irena Saralievová poukaz žalobce na nález Ústavního soudu ČR č.j. III. ÚS 3645/10 ze dne 3.11.2011, že „odůvodnění soudu, které není podloženo skutkovým dokazováním, nese znaky svévole a libovůle. Mění-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvoinstančního, musí se dostatečně vypořádat s argumentací soudu prvního stupně. Pokud odůvodnění neobsahuje zdůvodnění, proč soud druhoinstanční dospěl k odlišnému názoru, nese takové rozhodnutí znaky svévole a libovůle.“ Proto museli soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová k nezákonnému ovlivnění nalézacího soudu k zamítnutí žaloby popřít právní řád tohoto státu a fabulovat, jak je uvedeno výše a bude uvedeno dále.

Oznamovateli dává za pravdu a soudce JUDr. Irenu Saralievovou, JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivanu Klimešovou z nezákonnosti usvědčuje nález Ústavního soudu ČR č.j. III. ÚS 1976/09 ze dne 13.12.2011, který v závěru bodu 24 nálezu konstatuje, že „i bez excesu úředních osob je trestní řízení způsobilé zasáhnout do osobnostních práv člověka; rozhodné tu není chování orgánů činných v trestním řízení, ale výsledek trestního řízení ve vztahu k opodstatněnosti jeho zahájení. … musí být jejich nesprávný postup vyvážen odstraněním event. způsobených škod a poskytnutím odpovídajícího zadostiučinění. Takové zadostiučinění bude muset být poskytnuto v penězích vždy tam, kde doba mezi vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání a výrokem, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek nebyl trestným činem, bude delší než v řádu týdnů či měsíců. … Ochrana osobnostních práv zasažených trestním stíháním by měla být de lege ferenda svěřena soudu, jenž o trestním obvinění s konečnou platností rozhodl; není-li tomu tak, pak tuto ochranu musí de lege lata poskytnout soud v řízení civilním – jinak by byl porušen zákaz denegatio iustitiae.“ Podle zvukového záznamu z jednání ze dne 13.9.2012 na tento marný pokus žalobce tento nález Ústavního soudu ČR u odvolacího soudu presentovat zaznělo z úst soudce JUDr. Ireny Saralievové dokonce, že „to nám nemusíte číst, pane žalobce, já Vám rozumím, co chcete říct …“ a následoval exkurz zcela mimo právní řád tohoto státu.

Poskytnutí odpovídajícího zadostiučinění se prokazatelně soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová snaží nelegitimními prostředky zabránit. Škodu a odpovědnost strany žalované v obdobném případě kolize konkurzního a trestního řízení v konkurzním řízení úpadce TREND – všeobecný investiční fond a.s. č.j. 42 K 233/99 u Krajského soudu v Hradci Králové se stejným správcem konkurzní podstaty, Dr. Hálkem, řešil Evropský soud pro lidská práva ve věci Forminster Enterprises Limited proti České republice stížnost č. 38238/04, aby takovou odpovědnost Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové 2x potvrdil. Způsob řešení v dané souvislosti formuloval Nejvyšší soud ČR pod č.j. 25 Cdo 1643/2003 dne 29.6.2004, když toto řešení, že „pokud ovšem příslušný orgán státu shromažďuje podklady (důkazy) pro své rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti a právně je posuzuje, jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu podle § 7 a 8 cit. zákona“, to je zákona č. 82/1998 Sb., respektoval nalézací soud a soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová se snaží popřít v kontextu s lživým (v rozporu s principem legality) tvrzením zástupce strany žalované „že orgány činné v trest. řízení v trest. věci žalobce … se nesprávného úřed. postupu nedopustili“, jak bylo protokolováno na jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 14 C 404/2009 dne 2.3.2011.

  1. soud I. stupně … nevypořádal se přitom ani v průběhu řízení opakovaně vznášenou námitkou žalovaného o tom, že nebylo postaveno najisto, zda žalovaný podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost (ve smyslu závěrů rozhodnutí NS ČR sp.zn. 31 Cdo 3489/2007, …

Oznamovatel je přesvědčen, že se jedná o nátlak na nalézací soud touto nezákonnou fabulací, a je přesvědčen, že odvolací soud na zakázku organizovaného zločinu ignoroval, že:

  • na tuto odvolacím soudem fabulovanou vadu řízení nepoukazuje ani odvolání strany žalované ze dne 26.10.2011 a 5.3.2012 (příloha 19 a 20), když v této otázce bylo dosaženo nespornosti, jak zjistil sám odvolací soud konstatováním, že nalézací soud „v tomto směru prováděl dokazování (při ústním jednání dne 2.3.2011)“.

  • fabulace zákonem č. 82/98 Sb. neformulované restrikce práva žalobce „ve smyslu závěrů rozhodnutí NS ČR sp.zn. 31 Cdo 3489/2007“ naráží na skutečnost, že tato interpretace práva byla zrušena nálezem Ústavního soudu ČR č.j. Pl. ÚS 35/09 ze dne 6.12.2011, když soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová sami přiznali, že o svém nezákonném jednání vědí, když konstatovali, že „závěrů rozhodnutí NS ČR sp.zn. 31 Cdo 3489/2007, které však byly nově korigovány rozhodnutím NS ČR sp.zn. 31 Cdo 280/2011“ (správně mělo být „sp.zn. 31 Cdo 2805/2011“).

  • v soudním spisu je uloženo:

    • podání žalobce ze dne 3.9.2010 (příloha 21), kterým žalobce reagoval na podání strany žalované ze dne 11.3.2010 (příloha 22), které obsahovalo výhradu, že „… z podané žaloby nevyplývá, že by žalobce podal stížnosti do usnesení o zahájení trestních stíhání, které jsou jedním z nezbytných předpokladů pro případné vyhovění žalobou uplatněného nároku“, a které poukazovalo na to, že žalobce stížnosti do usnesení o zahájení trestních stíhání podal dne:

      • 5.12.2002, a to do usnesení policejního orgánu ze dne 4.12.2002, sp. zn. ČTS: KVVC – 173/20-2000-5 (příloha 23, čteno na jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 14 C 404/2009 dne 2.3.2011),

      • 9.12.2003, a to do usnesení policejního orgánu ze dne 25.11.2003, sp. zn. ČTS: PVC – 456/OHK/22-2003 (příloha 24, čteno na jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 14 C 404/2009 dne 2.3.2011),

      • 3.3.2005, a to do usnesení policejního orgánu ze dne 25.2.2005, sp.zn. ČTS: PVC-82/OHK-2005 (příloha 25, čteno na jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 14 C 404/2009 dne 1.12.2010 a 2.3.2011).

Dále žalobce podáním ze dne 27.2.2004 podal ústavní stížnost proti porušování práv obviněného v trestním řízení vedeném Policií ČR Správa Východočeského kraje ČVS: KVVC-173/20-2000 (příloha 26, čteno na jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 14 C 404/2009 dne 2.3.2011), která byla Ústavním soudem projednána pod č.j. I. ÚS 119/04.

  1. je nutné se vypořádat i s žalovaným při jednání dne 2.3.2011 vznesenou námitkou promlčení části nároku žalobce

Oznamovatel je přesvědčen, že se jedná o nezákonný nátlak na nalézací soud, že zákonem se není třeba vůbec řídit, a je přesvědčen, že soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová na zakázku organizovaného zločinu:

  • takto nejkřiklavějším způsobem se zcela a výhradně soustředili na zrušení rozhodnutí nalézacího soudu ve prospěch žalobce,

  • ignorovali ustanovení § 32 zákona č. 82/98 Sb., že žaloba byla nalézacímu soudu adresována dne 22.12.2009 (příloha 27), když soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová sami konstatují, že žalobní nárok je formulován „v souvislosti s trestním řízením, vedeným proti žalobci pod sp.zn. 7T 78/2006 u Krajského soudu v Praze, zahájeným dne 4.12.2002 Policii České republiky Správou Východočeského kraje pod sp.zn. KVVC 173/20-2000-5 s výsledkem zproštění obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19.3.2008, který nabyl právní moci dne 19.3.2008.“ Z toho vyplývá, že se nemohlo jednat o promlčení. Nárok na náhradu škody uplatněný u Ministerstva spravedlnosti ČR dne 8.10.2008 zjevně není promlčen ani podle § 106 odst. (2) a (3) OZ ani podle § 32 zákona č. 82/98 Sb..

  • fabulovali „námitku promlčení části nároku žalobce“, když k žádné takové námitce strany žalované nikdy nedošlo.

  1. odvolací soud je dále nucen konstatovat nesprávnost názoru soudu I. stupně o předběžném projednání všech dílčích žalobních nároků

Oznamovatel je přesvědčen, že se jedná o nezákonný nátlak na nalézací soud, že zákonem se není třeba vůbec řídit, a je přesvědčen, že soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová na zakázku organizovaného zločinu ignorovali, že k „předběžnému projednání všech dílčích žalobních nároků“ se již vyslovil Nejvyšší soud ČR pod č.j. 30 Cdo 3533/2010, když vyslovil právní názor, že:

Projednání nároku u příslušného úřadu je skončeno sdělením, že nárok bude nebo nebude, zcela nebo zčásti, uspokojen. Pokud úřad prohlásí své stanovisko za konečné, mají se jím za vypořádané všechny uplatněné nároky, tj. i ty, o kterých se v něm úřad výslovně nezmiňuje. Pouze takový závěr totiž odpovídá výše zmíněnému smyslu úpravy § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb.. Nedošlo-li ze strany příslušného úřadu k dobrovolnému uspokojení uplatněného nároku, postrádají jakékoli další pokusy o změnu jeho postoje smysl a s ohledem na pokračování běhu promlčecí lhůty, přerušené podle § 35 zákona č. 82/1998 Sb. jen po dobu od uplatnění nároku u příslušného úřadu do skončení jeho předběžného projednání, vystavují poškozeného zbytečnému riziku promlčení jeho nároku.

V kontextu rozhodnutí Městského soudu v Praze dne 27.9.2012 ve věci č.j. 35 Co 34/2012, 35 Co 379/2005 (příloha 28) vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 21 C 44/2000 za vytunelované CS Fondy bylo rozhodnuto o tom, že Česká republika odpovídá za způsobenou škodu a je nesprávným úředním postupem orgánů státu, když „Ministerstvo financí, disponovalo-li informacemi svědčícími o tom, že šlo … o trestně právní jednání, přesto FAÚ trestní oznámení nepodal, …“. Toto jednání v žalovaných souvislostech znamená, že soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová ani zástupce strany žalované nejednali v souladu s principem legality, když nesplnili povinnost dle § 8 odst. (1) souvětí druhé TŘ, když neučinili oznámení o.č.t.ř. skutečností nasvědčujících tomu, že z nesporností důkazů provedených v obou řízeních a z potvrzených tvrzení žalobců vyplývají skutečnosti nasvědčující tomu, že byly proti vlastnickým právům oznamovatele a právního předchůdce druhého žalobce spáchány trestné činy a že je umožňováno bezdůvodné obohacení organizovaného zločinu dokonat. To znamená, že jednání soudců JUDr. Ireny Saralievové, JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivany Klimešové je skutek, od kterého je možno odvozovat odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. za dokonání žalované škody.

Soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová dokonce vyloučili v řízení č.j. 20 Co 532/2011 svoji podjatost v souvislosti se „žalobou pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.2.2012 č.j. 20 Co 307/2011 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.2.2011 č.j. 15 C 2/2008 podle § 229 odst. (1) písm. g) OSŘ“ ze dne 10.4.2012 (příloha 1), aby mohli pokračovat v exkurzi mimo právní řád tohoto státu ve prospěch dokonání bezdůvodného obohacení organizovaného zločinu ke škodě žalobců či jejich právních předchůdců tak, jak je výše uvedeno. Důsledkem a důkazem je, že soudce nalézacího Obvodního soudu pro Prahu 2 ovlivňovaný usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13.9.2012 č.j. 20 Co 532/2011 – 389 byl pověřen projednat v 1. stupni uvedenou žalobu pro zmatečnost. Zcela v kontextu ujištění, že se nalézací soudy pod záštitou odvolacího soudu nemusí nebo dokonce nemají řídit právním řádem tohoto státu, žalobu bez projednání dne 25.9.2012 zamítl (příloha 29) s absurdním zdůvodněním, že:

Pokud se žalobce domnívá, že soud posuzující žalobu pro zmatečnost zkoumá, zda jednání soudce nebo přísedícího, ačkoliv nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin a ani proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání, představuje pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně a jde tedy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 trestního zákona o trestný čin, přičemž tak má činit bez dalšího, aniž by tomuto předcházelo zahájení trestního stíhání pro některý ze žalobcem specifikovaných trestných činů, pak tento výklad žalobce není správný.

Takové popření práva poškozených je na totožném principu, jako je absolutní odmítnutí žalobních nároků dle zákona č. 82/1998 Sb. tak, jak to praktikují soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová. Jak řekl tehdejší představitel strany žalované, předseda vlády ČR Topolánek, dne 24.11.2007 na 18. kongresu ODS, že … soudní moc je napadena rakovinou mafie … metastázované rakovinové bujení“, tak to zřejmě pokračuje přičiněním soudců JUDr. Ireny Saralievové, JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivany Klimešové.

Pokud toto jednání nenaplňuje ve prospěch dokonání bezdůvodného obohacení organizovaného zločinu ke škodě žalobců skutkovou podstatu trestného činu nadržování organizovanému zločinu dle § 366 TZ, zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. (2) písm. c) TZ a dalších skutkových podstat trestných činů jako je účastenství dle § 24 odst. (1) písm. c) TZ odstraňováním překážek dokonání legalizace výnosů z trestné činnosti, která je trestným činem dle § 216 TZ nebo přinejmenším dle § 217 TZ, když soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová jednající v těchto věcech porušují rozsáhle princip legality, to je postupovat v souladu s čl. 2 odst. (3) Ústavy České republiky a čl. 2 odst. (2) LZPS, to je, že lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem stanoveným zákonem, pak je kárným proviněním již jen to, že jednání soudců JUDr. Ireny Saralievové, JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivany Klimešové, pokud nepovede k odmítnutí žalobních nároků, povede k dalším prodlevám v řízení, jak na to upozorňuje i Nejvyšší soud ČR pod č.j. 30 Cdo 3533/2010, protože soudci JUDr. Irena Saralievová, JUDr. Michal Fridrich a JUDr. Ivana Klimešová by jako odvolací senát museli sami sebe usvědčit z nezákonnosti, čemuž se budou všemi jimi praktikovanými nezákonnými prostředky bránit. Není vyloučeno, že prodlevy mají za cíl i to, aby se promlčely trestné činy organizovaného zločinu spojené s útokem proti vlastnickým právům tak, jak to žaloby odmítnuté soudci JUDr. Irenou Saralievovou, JUDr. Michalem Fridrichem a JUDr. Ivanou Klimešovou prokazují.

Oznamovatel předpokládá, že pan předseda Městského soudu v Praze JUDr. Jan Sváček, jako osoba s kárnou pravomocí a presidentem republiky designovaný ústavní soudce, se zasadí o to, aby v oznámení presentované praktiky neměly v jurisdikci mu svěřené žádnou možnost, aby byly opakovaně používány.

Ing. Jan Suchánek

 

Příloha 1 je přiložena k oznámení, když další v textu zmiňované přílohy se nacházejí v databázi koncernu PREFA MAJETKOVÁ a.s. na internetové adrese http://evidence.yph.cz, kde jsou veřejně přístupné na Internetu a oznamovatel je současně připraven kdykoliv na požádání jakýkoliv důkaz obratem dodat v listinné formě:

  1. Žaloba pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.2.2012 č.j. 20 Co 307/2011 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.2.2011 č.j. 15 C 2/2008 podle § 229 odst. (1) písm. g) OSŘ ze dne 10.4.2012

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=40&t=7194)

  1. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19.3.2008, č.j. 7T 78/2006

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=77&t=225)

  1. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.9.2012, č.j. 70 Co 582/2011, 70 Co 334/2012

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=83&t=7440)

  1. Vyjádření Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 11.2.2009, č.j. 117/2009-ODSK-ZC/3

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=99&t=841)

  1. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.6.2007, č.j. 1Ko 305/2007-6072

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=67&t=2109)

  1. Rozsudek Městského soudu v  Praze ze dne 16.2.2012, č.j. 20 Co 307/2011

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=83&t=7181)

  1. Žaloba AZYS Trading, a.s. na obnovu řízení ve věci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.2.2011 č.j. 15 C 2/2008 ze dne 29.5.2012 (http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=40&t=7298)

  2. Doplnění žaloby AZYS Trading, a.s. na obnovu řízení ve věci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.2.2011 č.j. 15 C 2/2008 ze dne 6.11.2012

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=40&t=7478)

  1. Dovolání Holcim (Česko) a.s., člen koncernu ze dne 19.12.2012

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=397&t=7544)

  1. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13.9.2012, č.j. 20 Co 532/2011

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=83&t=7439)

  1. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.9.2012, č.j. 13 Co 421/2011

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=83&t=7437)

  1. Stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 27.7.2010, č.j. 1869/2009-ODSK-ODSK/17

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=99&t=1081)

  1. Protokol o jednání Městského soudu v Praze ze dne 13.9.2012, č.j. 20 Co 532/2011

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=83&t=7438)

  1. Protokol o jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1.12.2010, č.j. 14 C 404/2009

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=74&t=3169)

  1. Vyjádření Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 15.8.2011, adresované k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ve věci č.j. 10 C 453/2009

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=141&t=6835)

  1. Usnesení Policie ČR SVČ, SKPV Chrudim o zahájení trestního stíhání obviněných ze dne 4.12.2002, ČTS: KVVC-173/20-2000-5

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=231&t=4357)

  1. Usnesení Policie ČR SVČ, SKPV Chrudim o zahájení trestního stíhání obviněných ze dne 25.11.2003, ČTS: PVC-456/OHK/22-2003

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=231&t=4480)

  1. Usnesení Policie ČR SVČ, SKPV Chrudim o zahájení trestního stíhání obviněných ze dne 25.2.2005, ČTS: PVC-82/OHK-2005

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=233&t=5796)

  1. Odvolání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 26.10.2011, č.j. UZSVM/A/39553/2011-OPSJ ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 14 C 404/2009

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=141&t=7000)

  1. Odvolání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 5.3.2012, č.j. UZSVM/A/7899/2012-OPSJ věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 14 C 404/2009

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=141&t=7566)

  1. Podání žalobce Ing. Jana Suchánka adresované Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ze dne 3.9.2010, č.j. 14 C 404/2009

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=40&t=1069)

  1. Vyjádření Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 11.3.2010 adresované k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ve věci č.j. 14 C 404/2009, č.j. 199/2010-ODSK-ZC/3

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=99&t=844)

  1. Stížnost právního zástupce Ing. Jana Suchánka adresovaná Policii ČR ze dne 5.12.2002 do usnesení policejního orgánu ze dne 4.12.2002, ČTS: KVVC – 173/20-2000-5

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=213&t=7012)

  1. Stížnost žalobce Ing. Jana Suchánka adresovaná Policii ČR ze dne 9.12.2003 do usnesení policejního orgánu ze dne 25.11.2003, ČTS: PVC – 456/OHK/22-2003

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=29&t=6014)

  1. Stížnost žalobce Ing. Jana Suchánka adresovaná Policii ČR ze dne 3.3.2005 do usnesení policejního orgánu ze dne 25.2.2005, ČTS: PVC-82/OHK-2005

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=37&t=5592)

  1. Ústavní stížnost žalobce Ing. Suchánka ze dne 27.2.2004 proti porušování práv žalobce v trestním řízení vedeném Policií ČR Správa Východočeského kraje ČVS: KVVC-173/20-2000

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=50&t=1380)

  1. Žaloba Ing. Jana Suchánka ze dne 22.12.2009 adresovaná k Obvodnímu soudu pro Prahu 2

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=40&t=7)

  1. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.9.2012, č.j. 35 Co 34/2012, 35 Co 379/2005

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=155&t=7541)

  1. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25.9.2012, č.j. 15 C 2/2008

(http://evidence.yph.cz/viewtopic.php?f=322&t=7501)

Comments are closed

OfficeFolders theme by Themocracy