Bolševik ne hejtmanem, ale soudcem soudu poslední instance ano?!

Tak jsme svědky všeobecného pohoršení nad skvělými volebními výsledky komunistů, že oprašujeme naše protikomunistické přesvědčení. Jenže to naše protikomunistické přesvědčení je falešnou a fatální iluzí, když nám nevadí to, že Havel vydal celou justici do rukou bývalých bolševiků a zajistil kontinuitu třídního práva. Pak je jasné, že stařenky, ta rozhodující volební síla, vzpomněly, jak jim za mlada soudruzi rozpínali modré komsomolské košilky, a ve slastném opojení vzpomínkou nám komunisty zvolily. Abychom tohle pochopili, tak bychom museli nejdřív pochopit, že stařenky daly Pospíšilovi přednost před komunistou jen proto, že jim nikdo neřekl, že ten švarný mládenec není potencionálním nápadníkem jejich vnučky, stejně jako jím není Moravec, který z Pospíšila láskyplně ke škodě ODS hvězdu udělal. Teď bude zajímavé sledovat, jak se ODS Moravcovi a spol. prostřednictvím Pospíšila vydá celá a stane se součástí Havlova odkazu.

To levicové přesvědčení, které teď v krajských a senátních volbách se tak intenzivně potvrdilo, je založeno na neúctě k vlastnickým právům, když prý „kapitalismus současného typu je odsouzený k zániku, … Je nevyhnutelné, aby lidé hledali třetí cestu – a ta se před námi pomalu otevírá.“ Tu třetí cestu, snad izraelské kibucy nebo severokorejské pracovní tábory, už má podle Špidly evropská levice, která dominuje Evropskému parlamentu, narýsovanou. Sám Havel demonstroval vztah hnutí P+L k cizím vlastnickým právům, když s Lucernou ignoroval předkupní právo své švagrové a soudy předlouhá léta nechaly Lucernu chřadnout v konkurzní podstatě. A vidíte, už jsme u mnou připomínaného úzkého propojení mezi hnutím P+L a justiční konkurzní mafií, u principiálního zkorumpování sociálního státu. Umí si někdo představit, že by stát odškodnil paní Havlovou za škody napáchané absencí údržby a vlastnického nakládání za ty dlouhá léta? Umí si někdo představit, že by stát odškodnil bývalého fotbalového a jatečního bosse Františka Chvalovského za mnohaleté nezákonné trestní stíhání? Když ne, tak nejsme právní stát i bez komunistů ve vládě!

Aby tu mohla justiční konkurzní mafie dominovat a současně ve skrytu užívat svých zisků, musí být kryta soudci soudu poslední instance, kteří v sobě nesou bolševický despekt k vlastnickým právům. Nejlépe prokázat reálným příkladem. Před dvanácti lety máte rozsáhlé pole, pod tím polem je ložisko velmi dobře zpeněžitelné suroviny, ke kterému máte dobývací právo. Po dvanácti letech tam je jezero, zavezené odpadem. Mezitím probíhal konkurz vašeho dlužníka, v kterém vám tu surovinu pod dohledem a ochranou soudu kradli. Celou dobu se bráníte a soud poslední instance opakovaně tvrdí, že lze zasáhnout jen, až konkurz skončí, protože konkurzní soud má ještě možnost prostřednictvím správce vše uhradit. Když konkurz „de facto“ skončil, protože v konkurzní podstatě nic není, tak soud poslední instance zlodějinu požehná, protože prý není od toho, aby přezkoumával hodnocení důkazů obecnými soudy. Dokonce to udělali obratem po doručení stížnosti, když jiné stížnosti tam leží roky. Na tom by nebylo nic, o čem jsem již nepsal. Navíc to byl senát, který se na legalizaci nezákonností justiční konkurzní mafie specializuje.

Jenže v té věci si stěžovali i vedlejší účastníci. Jeden si stěžoval, že podle „nálezu“ soudu poslední instance nesmí být zpeněžován majetek, který není zapsán v konkurzní podstatě, což byla dobývací práva, nebo je v konkurzní podstatě s poznámkou, že o něj probíhá soudní spor se skutečným vlastníkem, což byly pozemky. Stěžovatel dále uvedl, že mezitím bylo vydáno několik pravomocných rozhodnutí, že se konkurzní podstata a třetí osoba bezdůvodně v rámci konkurzního zpeněžování té suroviny na úkor majitele obohatily, když byl porušen zákon. Na to reagoval soud poslední instance jiným senátem a jinak. Konstatoval, že soudy, které tu zlodějinu legalizovaly, správně vyhodnotily důkazy, když jezero plné odpadu místo pole a těžebních práv k dobře zpeněžitelné surovině nepovažovaly za zásah do vlastnictví, a že odvolávka na nález soudu poslední instance a restrikci ze zákona, které konkurzní soud ignoroval, na tuto věc nedopadá, protože okradený neprokázal, kdy konkurzní soudce pošeptal správci, že a za jakou provizi to může nechat ukrást.

Takže máme prokazatelně už šest soudců z deseti, kteří zpochybňují Ústavu, Listinu základních práv, rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, protikorupční závazky k EU a současně demonstrativně k obhajobě zločinu lžou. Není to horší než bolševik hejtmanem? Na tomhle příkladu je možno pochopit mé tvrzení o protiústavním bolševickém despektu k majetku, tudíž k svobodě jedince vůbec. Žádný z těch soudců soudu poslední instance nepřipustil, že Ústava ukládá soudům chránit vlastnická práva. Žádný z těch soudců soudu poslední instance nepřipustil, že škoda může vzniknout tím, že soudy ani jiný orgán státu tuhle ochranu vlastnickým právům a tudíž svobodě okradeným neposkytl, když na to je dokonce zákon. Tohle vyplývá z protiústavního požadavku, aby nesporně okradený sám usvědčil zkorumpovaného soudce důkazem nějakého písemného pokynu k zlodějině tam, kde to soudci žádný zákon nenařizuje, kde se jen mezi soudcem a správcem šeptá.

Sám soud poslední instance obhajuje nedotknutelnost zločinného jednání konkurzního soudce. Ono to má ten přesah, že soud poslední instance obhajuje i nedotknutelnost zločinného jednání prokurátorů. Jedná se i o tu odpovědnost prokurátorů za to, že prokurátoři nevydali do konkurzní podstaty tam sepsaný majetek, který používají jako důkaz v trestním stíhání, dokonce v nezákonném trestním řízení. Tohle je dle výkladu práva soudem poslední instance naprosto nepostižitelná zlodějina, protože okradení nemají jakoukoliv šanci získat důkaz o tom, kdy a jak se prokurátoři rozhodli je okrást. Rozhodnutí nevydat důkaz do konkurzní podstaty žádný sebeožralejší prokurátor nikdy písemně nevydal. Po celou dobu konkurzu či trestního řízení argumentujete, oni to odmítají, protože důkazem má být až výsledek, a když je výsledek, tak jste měli argumentovat průběhem, aby mohli říct, že je to promlčeno. Tím okradení přicházejí o svá vlastnická práva a takové jednání soudů je prý spravedlivým soudním procesem. To by Capone koukal, co je možný! Třídní soudci nad sicilské mafiány. Dokonalá Hlava XXII.

Všechny ty nesmysly, co jsou vyčítány Klausovi jeho oponenty od Špidly přes Moravce až k Nečasovi, opomíjejí jeho viny skutečné. Podle mne měl oponovat Havlovi a jeho ekonomickým poradcům z Šikovi líhně, jako prognostik Komárek, s tím, že měl být přiznán totální bankrot socialismu. Takhle jsou kapitalismu dávány za vinu důsledky bankrotu socialismu. Je jeho vinou také to, že ODS vybudoval jako vlastní fan klub, v kterém není třeba soutěž myšlenek. Větší vinou je to těch, kteří žádnou myšlenkou do soutěže přispět nechtěli a solidarizovali se vůči těm, kteří mohli. To je sice malým ale přesto podílem na tom, že žijeme bez vědomí, že soutěž, tržní soutěž, nás zbavuje chudoby, protože vede k vyhledávání nejefektivnějšího. Proto nebyl můj poukaz na neschopného ODS náměstka ministra dopravy výrazem zášti a nenaplněných ambic, jak si myslí petrof, ale poukazem na absenci soutěživého prostředí v ODS, které, když už nevynese do popředí chytřejší než Nečas, tak by aspoň mohla někoho, kdo by byl schopen získat voliče. Takhle i ti nejpravicovější jsou na tom tak blbě, že jako Kajan, když přes znalost Hayeka nepoznají, že Nečas je socialista.

Despekt ODS k právu, svobodné soutěži, přestože je nejmenší z parlamentních stran, jde tak daleko, že tam není nikdo, kdo by byl schopen čelit šéfovi odborového svazu Kovo, Josefu Středulovi. A to jsem Středulu nedávno slyšel, jak akceptoval tržní omezení pro kolektivní vyjednávání. Tržní omezení v čele ODS nerespektuje nikdo. A to by měli dokonce respektovat Klausovo kdysi oblíbené rozpočtové omezení. A musím připomenout, že v té hře není volič tím blbějším. Dám příklad. Jak tady píšu o té justiční konkurzní mafii, tak píšu o nesmírně ziskovém úpadci. Ta finta byla v tom, že na začátku byl k úpadku odsouzený privatizovaný státní podnik. Dvěma pravidly, která jsem prosadil, sociální necitlivostí a korupcí odborářských funkcionářů, že vznikl bohatý podnik bez potřeby úvěrů. Jednalo se o „neprodávat a nevyrábět na dluh“ a „dovolenou vybírat v zimě, když nejsou zakázky“.

To tenkrát vyvolalo u soudruhů, kterých byla firma plná, obrovský odpor. Odpor byl zvládnut, když jsem vyzval dělníky ať rozhodnou zda ti, pro které máme práci, se o mzdu rozdělí s těmi, pro které práci nemáme, a jestli chtějí konkurovat polským nebo portugalským dělníkům, kteří se Němcům také nabízejí. Jenže to fungovalo jen nakrátko a jen u dělníků. Pracující inteligence se s militantními odboráři spojila s prokurátory a firmu vydali justiční konkurzní mafii. Mne a ty, co jsem k víře v tržní svobodu a právní stát přemluvil, dlouhodobě trestně stíhali. Nenašel se žádný pravicový politik, kterému by to vadilo, jako je do dnes k žádnému positivnímu činu nevyprovokuje, že experimentálně opatřuji důkazy, že justice je téměř zcela v rukách militantních marxistů, což je protiústavní stav, který ohrožuje i nezkorumpované soudce. To snad nevadí jen, když naší příští ústavou bude Korán.

Ono je pozoruhodné, jak v tom případě soudců soudu poslední instance funguje solidarita bojovníků o třídní spravedlnost, bojovníků proti kapitalismu, protože je těžko představitelné, když tahle moje divize justiční konkurzní mafie kradla před více než deseti lety, tak že by něco zbylo, aby se se soudci soudu poslední instance podělili. To musí být jen třídní nenávist, co je spojuje, to residuum dle zákona zločinného režimu, v kterém se ti soudci soudu poslední instance stali právníky. No a tahle třídní nenávist se krásně přelila v korupci, kdy už dávno nejde o Ústavu, spravedlivý soudní proces, právní stát, ale jen o moc jurokracie. A marxistů tam do roka přibude. Tohle znamená, že odtud mizí zděšený kapitál, který sem přilákaly nízké daně a Německo přes kopec. To bude mít nepříjemný důsledek pro pracovní místa, příjmy rozpočtu a životní úroveň. A stále není naděje, že by to někdo chápal.

Fatálním důsledkem je například „bezmála milión exekucí ročně“, které se budou rozhodovat automaticky justičními počítači. Těch lidí, co je a bude nesplatitelnými dluhy vyloučeno z ekonomiky! Ta nezvratná tendence. A tohle je důkaz, že nemáme ani sociálně citlivé politiky a právníky, když už nemáme pravicové. Máme jen zkorumpované příživníky přisáté ke státnímu rozpočtu a všemožným mafiím. Teď Liberální institut rozesílal zářiové číslo Terra libera, v kterém je připomenuto, že „Před 721 rokem se setkali obyvatelé tří alpských údolí, aby spřísahali dohodu o vzájemné pomoci v obraně proti rozpínavosti Habsburků. (Od té doby je oficiální titul každého Švýcara „spříseženec“, Eidgenosse.) … Doslova se ustanovuje, že „žádný člověk nevezme jinému žádné zboží jako náhradu dluhu“; pouze pokud je dlužník naprosto evidentní, a i poté pouze po zvláštním svolení soudce.“ Společnost, která by chtěla bohatnout, by dlužníkům umožnila se dluhů zbavit a začít s ekonomickou aktivitou znovu. Tohle je důležité, pokud by kongres ODS chtěl naslouchat Pospíšilovi a dovolit mu dokonat jeho poslání ve prospěch justiční konkurzní mafie a exekuční mafie. Když odváděl pozornost od exekučního řádu, nechával jako fikci své angažovanosti vytvářet obludný, pro třídní soudce nezvládnutelný a exekutorům nahrávající občanský zákoník. Zákonitě došlo k tomu, že o odklad účinnosti nového občanského zákoníku, který má platit od začátku roku 2014, žádají ministra spravedlnosti krajští soudci. To bude ostuda.

Tady ta třídní nenávist, kterou na justici dokumentuji, zbytněla v primitivismus, proti kterému byly banditi ze „sedmi statečných“ intelektuální géniové, protože kradli jen tolik, aby okradený nezbankrotoval. Ono totiž ani není mnoho členů ODS, kteří četli, nebo měli jen zájem o zářiové číslo Terra libera i když by je od Liberálního institutu mohli dostat zadarmo. Bylo věnováno pražskému Mont Pelerin Society General Meeting. Na kongresu možná nebude nikdo takový pravičák, stoupenec svobody. Nebude na kongres delegován ani nikdo, kdo by uměl čelit ekonomické zákonitosti, že výdaje mají tendenci předbíhat příjmy, což generuje potřeby voličů, politickou objednávku. Nebude na kongres delegován ani nikdo, kdo by uměl čelit tomu, že lidé práce jsou přečísleni důchodci a sociálně závislými. Proto také boj o svobodu, blahobyt a právní stát nedostane žádný nový impuls a budeme svědky dalších degenerativních inovací sociálního státu, které zastaví až další prohloubení dluhové krize a vzpoura sociálně potřebných Jihoevropanů, muslimských menšin v západoevropských městech nebo dokonce jejich krvavý střet.

Teď zrovna, když to dopisuji, slyším Zaorálka a Němcovou laicky filosofovat o daňovém balíčku. Není možné veřejně vůbec říct, že jde ne o sníženou sazbu DPH ale o zabránění tomu, že daněmi vyženeme kvalifikované a dobře placené do jiných daňových jurisdikcí. Argumentace provázaností rozpočtem je nesmysl, protože ten není provázán v prvé řadě s očekávaným vývojem ekonomiky. Možná nejlepší by bylo dojít k rozpočtovému provizoriu. Na závěr jednu citaci z Aktuálně: „xx napsal(a): Ještě jedna interpretace volebních výsledků zde nezazněla. Díky modernímu zprivatizovanému zdravotnictví, stále dostupnějším a lepším protetickým pomůckám, zlepšenému životnímu prostředí a vyšší kupní síle důchodů díky tržním silám, kapitalismus vlastně o elektrorát KSČM velmi pečlivě pečuje a zajišťuje tak pokaždé komentátorům totéž překvapení a zdejším fandům levice extatické rauše nad volebními výsledky.