Jsou soudci, kteří mají v justici mimořádné postavení svojí odbornou autoritou. To postavení je takové, že se před ním sklání moc zákonodárná a soud poslední instance. Ta autorita píše knihy, ministerstvo ji pověřuje školením ostatních soudců a soukromé vzdělávací agentury ji najímají ve svém školícím obchodě. Je členem externího poradního orgánu ministra nespravedlnosti. Mé příběhy o mé zkušenosti s justiční konkurzní mafií jsou spojeny s tím, že dnes před soudy dotčení správci i bezdůvodně se obohacení členové výboru konkurzních věřitelů hájí tím, že se ve svém jednání řídili právním názorem té nás všech justiční autority, který jim umožnil nerespektovat zákonnou restrikci nakládat s majetkem třetích osob, který byl zapsán do konkurzní podstaty, dokud nebude o vlastnických právech zpochybněných správcem (na úřední pokyn soudu) pravomocně rozhodnuto.

Jak je to možné? Kdysi, 1.5.2000 došlo k mnoha novelám zákonům, které měly z této země učinit právní stát, zabránit tunelování firem a rozkrádání konkurzních podstat. Měli naši právní praxi vzdálit té bolševické. Místo toho mobilizovaly bývalé v privatizaci neúspěšné soudruhy a do té jejich zlodějiny byla justice angažována zločinnou spoluúčastí. Tenkrát bylo zavedeno na ochranu vlastnických práv okrádaných konkurzních věřitelů ustanovení § 19 odst. (3) zákona o konkurzu. Proto musela ta justiční autorita najít rozsudek Nejvyššího soudu, který se ještě po novele zabýval sporem před novelou a potvrdil dřívější právo správce v tehdejších souvislostech nakládat s majetkem konkurzní podstaty bez ohledu soudní spory. Touhle odvolávkou se prostě novela zákona v praxi české justiční konkurzní mafie zrušila. Zlodějiny mohly pokračovat. A nic nepomohlo, že třeba v mém případě odvolací i poslední instance soud okrádanému konkurznímu věřiteli odmítly pomoct s tím, že zdůraznily odkaz na dostatečnou ochranu jeho vlastnických práv ustanovením § 19 odst. (3) zákona o konkurzu. Dokonce soud poslední instance se jednou vyjádřil, že „jde o případ, kdy jde nutno na skutkový základ aplikovat právní předpis kogentní povahy, v daném případě ustanovení § 19 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání …“.

Přesto tohle všechno marnost nad marnost. Právní názor justiční autority platí dodnes a zástupci ministra nespravedlnosti tvrdí, že ta nezákonnost je správným úředním postupem konkurzního soudce a tím nemohlo dojít skutečným vlastníkům toho majetku k žádné majetkové újmě. A spousta soudců až po ten soud poslední instance tohle všechno neprávo neustále udržuje při životě pod různými záminkami, mnohdy až demonstrativně směšnými. A to je ta sofistikovanost, s kterou je korupce podle BIS v justici realizována. Tohle nemůže být korupcí ve smyslu toho, že by správce inkasoval úplatek a pak soudy objížděl a každému soudci z toho kousek dal, jak tady fiktivní bojovníci proti korupci stále chtějí prokazovat. To je zřejmě tak, že ukradené si nechala mafie, něco dali soudci a prokurátorovi, policajta nechali, ať si nakrade sám, a každý další účastněný soudce systém udržuje a v něm si realizuje vlastní kšeft s vlastním inkasem a očekává, že kolegové obhájí i jeho korupci. A aby mohli všichni se svojí zkorumpovaností klidně spát, tak v sobě živí třídní nenávist k vlastníkům kapitálu. A bez ohledu na Ústavu to jsme hezky zpátky v socialistickém soudnictví, které nám tu Havel ráčil zachovat.

Co čert nechtěl?! Protože těch sporů je mnoho, máme protokoly, které dokumentují přiznání zúčastněných, kterými se dovolávají, aby další soudci byli solidárními s těmi, co jsou justiční konkurzní mafii přímo angažováni a co jim už bylo zaplaceno. Taky bylo pravomocně rozhodnuto, že nic v konkurzní podstatě nepatřilo úpadci a z 500 miliónů ukradených, kterým se v právní řeči s ohledem na city soudců říká bezdůvodné obohacení, sám konkurzní soudce nařídil deset vydat. Tím nezvratně přiznal, že právo je na straně konkurzního věřitele, vlastníka správcem na pokyn soudce zneužitého majetku. Do konkurzní podstaty totiž místo rovnou ukradených stovek miliónů nakapalo pár desítek miliónů. I o jejich vydání skutečnému majiteli běží už víc než pět let spor. Po letech zdržování jím byla pověřena právě ta mimořádná justiční autorita. A to stojí za presentaci.

Máme již čtvrtého správce, advokáta, který s tím nechce mít nic společného, protože v konkurzní podstatě jsou jen fiktivní pohledávky z roku 1998, které, i kdyby už soudy dávno neprokázaly, že neexistují, tak by byly ze zákona promlčené. Jedná za něj po dohodě s autoritou advokát toho předchozího správce, aby ještě něco nepokazil. Na protest bylo autoritou řečeno, že to nemusel schválit výbor věřitelů, jak ukládá zákon, když to není placeno z konkurzní podstaty. Takže to asi platí justiční konkurzní mafie z nějakých tajných fondů, které soud považuje za naprosto legitimní, nebo ten podvodný advokát, nejí, neplatí nájem atd., takže může pro správce pracovat zadarmo, což potvrzuje i to, že není ani plátcem DPH. Spíš bude pravdou, že advokát má zaplaceno mimo účetní knihy a daně předem z těch na základě deklarace neplatnosti ustanovení § 19 odst. (3) zákona o konkurzu ukradených stovek miliónů.

Jenže tu zlodějinu mafie kryla mimo jiné i fiktivní dražbou, kdyby se nakonec ukázalo, že ten paragraf platí. Cena vydražení byla rovnou ukradena nebo nebyla zaplacena. To by však tu dražbu od počátku zmařilo. Co s tím naše autorita? Ta cena vydražení je totiž polovinou žalované částky. Ona se stejně jako ministr totiž již dávno odmítla jako státní správa justice zabývat kárným proviněním konkurzního soudce, který se prokazatelně musel té defraudace desítek miliónů účastnit. A teď? Ani jednu nezákonnost nemůže naše justiční autorita přiznat. Geniálně, jak je tu zvykem vždycky. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu, že je vše promlčeno, protože si konkurzní věřitel mohl své právo uplatnit před lety, kdy cena vydražení měla být zaplacena. V euforii vlastní mimořádnosti autorita dokonce protokolovala usnesení, kterým advokátovi třetího již odvolaného správce nařídila, že musí přinést doklad, kdy ty desítky miliónů byly na účet správce připsány. A to byla kardinální chyba. Dokonce máme nahrán jejich dialog v soudní síni, který dokumentuje bezvýznamnou roli konkurzního soudce a čtvrtého správce, jak je to již celé mimo ně.

Okradený žalobce se u svého počítače podívá do rozhodnutí Nejvyššího soudu a zjistí, že se to týká vztahů podle Obchodního zákoníku, kterými není vztah konkurzního věřitele a správce konkurzní podstaty dlužníka, který se řídí zákonem o konkurzu a občanským soudním řádem. A taky že se to týká platby z účtu okradeného a ne platby na účet zlodějského druhého správce, jako v tomto případě. Navíc autorita pominula, že v soudním spise má důkaz, podání třetího správce konkurznímu soudci, že nikdy cena vydražení nebyla do konkurzní podstaty zaplacena. K tomu se v souběžném řízení taky protokolovaně přiznal ten, kdo to měl platit. A okradený čeká, jaký důkaz bude moci svému zahraničnímu vlastníku dodat pro mezinárodní arbitráž, že tady právo neplatí, protože autorita nemá šanci legitimní řešení nalézt, když nesmí poškodit justiční konkurzní mafii. Ty důkazy o zde panující nezákonnosti generuje v totálním přesvědčení, že stojí absolutně nad zákony a je nepotrestatelná, protože jakýkoliv její zločin v soudní síni je legitimován a imunizován praktikovaným výkladem její Ústavou zaručené nezávislosti.

Takže nakonec z porady těch, co nikdo vůbec není žalovaným čtvrtým správcem, který o sporu asi vůbec neví, a z kterých ten soudce by vůbec neměl na obraně žalovaného nijak participovat, protože mu to zákon a Ústava zakazují, vzešlo, protože prý advokát nemá přístup ke konkurznímu spisu, v kterém by doklady o pohybech na účtu druhého správce stejně nenašel, protože se tam nezakládají, tak se nařízené jednání odkládá na neurčito. Další roky nezákonných prodlev před námi. Oficiálně pro nepředložení důkazů žalovaným. V právním státě by to bylo důvodem k potvrzení žaloby soudem, kárnému řízení se soudcem a vyloučení advokáta z advokátní komory. Jenže to by zbořilo celou konstrukci legalizace korupce.

Popisovaná korupční šlamastika justice má i další možnost, jak problém vyřešit. Ten zločinný konkurz zrušit pro faktický nedostatek majetku, což je jediné legitimní, a podat trestní oznámení na předsedu výboru věřitelů, finanční úřad, který prokazatelně organizoval zkreslování účetnictví správců a svojí autoritou účetní správce i samotného konkurzního soudce uvedl v omyl. Dokonce jeden ze soudců na obranu ministerstva nespravedlnosti a jeho podřízeného soudu a prokuratury už zahájil řízení, které se tím bude zabývat. Pro konkurzní soud by vše definitivně skončilo, a protože by se finanční úřad sebezáchovně nezbavil mlčenlivosti a nebyl by ani žádný správce, který by jej mlčenlivosti byl schopen zbavit, tak by to mohlo skončit dobrou vírou soudce v nezkorumpovanost berňáku, která se však nedá prakticky zpochybnit, a promlčením osobních odpovědností.

A tady se dostaneme ke skutečnému jádru korupce v této zemi. Šéfové té justiční konkurzní mafie nesedí na tom konkurzním soudu nebo prokuratuře, která tomu zajišťuje beztrestnost, ale někde mimo a hodně vysoko, protože odtamtud tomu zajišťuje politické krytí. Na internetu jsem našel, že v Parlamentu dne 12.4.2011 zaznělo, že nástrojem je externí poradní orgán ministra nespravedlnosti, což mi už dřív jeden agent BIS říkal. Pak se jediné legitimní řešení nelíbí ministerstvu nespravedlnosti, protože úpadce a celá řada konkurzních věřitelů by se okamžitě stala aktivně legitimovaná k podání žaloby proti tomuto ministerstvu nespravedlnosti.

Vůbec by už nemělo význam ani to, že by bylo možno poukázat na přímého viníka, který je orgánem ministerstva financí, které se k vině přiznalo už v roce 2006. Tedy tvrzením, že se zisk úpadce se nevykazuje v daňovém řízení a tudíž nezdaňuje, v konkurzu se navyšuje kapitál úpadce vším, co soudce nařídí správci sepsat do podstaty, a že daně se naopak platí z inkasa pohledávky na zaplacení dluhu bez ohledu na to, že byly zaplaceny už při vzniku pohledávky. Takže ta zkorumpovaná ministerstva radši chtějí, aby neprávní stát pokračoval. Minimálně periodicky od nástupu ministra do skončení jeho funkčního období nebo vymření poškozených. Také jsem na internetu našel, že pan ministr nespravedlnosti konstatuje, že právo okradených je omezeno tím, že náhradu by jim museli zaplatit daňoví poplatníci. To je dobrý důvod ke zrušení právního státu! Mohl říct, že chrání pracující. To ty práva v Plzni skutečně učili kovaní bolševici!
 
A že „rušení“ jednotlivých paragrafů zákonů ve prospěch korupce je zde často praktikovaná praktika, dokumentoval zrovna Nejvyšší kontrolní úřad. Jak Vondra vyplatil tu stamiliónovou prémii těm parťákům jeho předchůdce Bartáka, co s nimi uzavřel smlouvu na Hilton pro sestřičky v Ústřední vojenské nemocnici za řadu miliard, tak ti museli hrozbu arbitráže, která ten tunel na státní finance zdůvodňovala, odvodit od toho, že neplatí § 39 Občanského zákoníku o neplatnosti právních úkonů, které se příčí dobrým mravům, nebo že neplatí § 49 Občanského zákoníku o právu odstoupit od smlouvy, kterou stát uzavřel v tísni, do které jej dovedla ekonomická negramotnost ministra, který uzavřel smlouvu za nápadně nevýhodných podmínek.

Je možno také tvrdit, že ekonomická negramotnost ministra je synonymem jeho zkorumpovanosti, což by mělo být též důvodem k nepotřebě se z nevýhodné smlouvy vyplácet. A jestli Kalousek o našich mnohamiliardových zárukách za Řecko tvrdí, že „je maximálně nepravděpodobné, že by se kdy skutečně tato garance stala realitou“, když je to téměř jistota, a když Nečas ví, jak řídit ČEZ, tak tam jsou ekonomicky negramotní nebo zkorumpovaní všichni. U toho Kalouska je jeho označení za nejlepšího jen potvrzení slabosti těch ostatních, co taky jezdí do Bruselu Merkozimu schvalovat ty šílenosti. Nekvalifikovanost a marxistické kořeny našich dvou jmenovaných vládců jdou tak daleko, že chtějí sabotovat soukromé kapitálové investice a tím i penzijní reformu dalším zdaněním akcií. Neštěstí je, že opozice a její voliči chtějí, aby byli nekvalifikovaní ještě víc.

Pokud všichni bojovníci proti korupci nebojují vlastně za její zachování už jen svojí závislostí na státním přerozdělování, tak prý jim chybí důkazy o korupci. A tady komentované a už víc než deset let státem tolerované nezaplacení či defraudování desítek miliónů ceny vydražení je důkaz naprosto nepochybný. Taky to, že státu nevadí, že nikdy finanční úřad nechtěl daň odpovídající soudem a prokuraturou potvrzeným a mnou neustále presentovaným 480 miliónům zisku po zdanění v roce 2000, je nesporný důkaz korupce směřující ke konkrétním lidem. Dokonce to jsou trestné činy. Problém je v tom, že bojovníci proti korupci jsou většinou právně a ekonomicky negramotní a hlavně závistiví i vůči poškozeným, takže ve skutečnosti jsou prokorupční. Důkazem je i to, že ani na vesnici a ve městech nikdo nechce, aby občané měli konkrétní zastupitele. A právě hysterie nekvalifikovaných bojovníků proti korupci brání těm, kteří byli do mnou presentované korupce namočeni tím, že je třeba berňák uvedl v omyl, aby tu nezákonnost skončili, protože se dnes bojí i jen k tomu omylu přiznat.

K potvrzení kořenů korupce v závisti a negramotnosti bych chtěl poukázat třeba na odsudek Petra Macha vůči Babišovi. Tím, že by Mach chtěl kapitalismus bez kapitalistů, je vlastně militantním socialistou nebo pro případné lobbisty zvyšuje cenu svoji vlastní korupce. Co může Babiš vlastně veřejně o korupci říct, aby neohrozil existenční jistoty svých zaměstnanců a dodavatelů? Ti, kteří s ním třeba v televizi vedli rozhovory, jsou totálně ekonomicky negramotní. Babišovo podnikání jsem vlastně zahájil už tím, že jsem v kuponovce v zemědělských nákupech koupil pro IPF YSE absolutně největší podíl, protože byly téměř zadarmo. Na integraci jsem sehnal člověka, který je dnes významným ředitelem státního superpodniku a který to vůbec nezvládl. Navíc jsme neměli na uplácení LUXe a jeho lidí, kteří proti tomu brojili. A budování AGROFERTu tehdy mohlo být téměř zadarmo. Babiš mohl a asi i zbohatl jen svými osobními kvalitami, o kterých přesvědčil financující zahraniční banku, a tím, že tady P+L vedla válku proti kapitalismu, Klausově „neviditelné ruce trhu“, která Babišovi investice zlevňovala tím, že české majetky činila téměř bezcennými. Mach, kdyby měl ponětí, jak se tvoří národní bohatství, tak by i z dnešních Babišových investic věděl, že to Babiš dělá učebnicově správně s dokonalou ekonomickou předvídavostí. Na dvě jeho investice hledím obdivně každý den z oken.

Taky ve čtvrtek tu byl článek od pana Šrámka o netečnosti nejen šéfprokurátorů ke konkurzní mafii. Jeho osobně jsem marně angažoval k tomu, aby si jako novinář vynutil odpověď od ministerstva financí, proč nikdy nevybralo daň odpovídající těm 480 miliónům. Z jeho nepochopení souvislostí účetně vykázaného zisku a daně jsem se stal jeho osobním nepřítelem stejně jako těch obětí konkurzní mafie, které si stěžovali na tom jarním semináři v poslanecké sněmovně, o kterém Šrámek referoval. V tom je zakopaný pes a dědictví bolševismu. Boj s korupcí není tak důležitý jako solidarita negramotných a závistivých. Když chcete s korupcí bojovat, vždycky narazíte na někoho, koho usvědčíte z toho, že se mu matou pojmy a on vás za to přestane mít rád a už není v rámci vůle zachovat integritu vlastního sebevědomí ochoten s vámi spolupracovat.

Pokud si Šrámek stěžoval, že s tím, co na semináři prokurátoři slyšeli za absolutního nezájmu poslanců, nic nedělají, tak nemohou. Je mezi nimi i jeden, který vymyslel, jak mne a společníky nezákonně dlouhá léta stíhat, abychom se nemohli nezákonnému konkurzu bránit. A udělal na tom skvělou kariéru a mnohamiliardovou škodu. Konkurznímu soudci škodu prokázat můžu soudním spisem, prokurátorovi není čím, když navíc zkorumpované prokurátory Šrámek ujistil, že od něj a jemu podobných žádná hrozba neexistuje stejně jako od náměstka ministra nespravedlnosti, kterého zoufalství obětí justiční konkurzní mafie pouze rozesmávalo. Dokonce ta nemožnost efektivní spolupráce byla demonstrována velkým P+L bojovníkem proti korupci Krausem, když Babišovi neumožnil ve svém pořadu presentovat internetové kontakty na to Občanské fórum proti korupci.

A výsledkem toho o čem píšu, jsou poslaneckou sněmovnou schválené pro ekonomiku likvidační sankce na „Švarc systém“ a zaměstnávání chudáků Ukrajinců. Pokud třeba Mach a mnoho dalších nemá rádo miliardáře, tak by měli aspoň hájit živnostníky. Jenže ty teď může kdokoliv vydat konkurzní mafii tím, že na ně pošle inspektora z Úřadu práce. Ti tu mohou živnostenské podnikání zlikvidovat, když se stanou tímto způsobem pijavicemi živnostenského podnikání, stejně jako exekutoři pijavicemi sociálních podpor dlužníků. Dokonce se dá z naší národní praxe dovodit, že ti z „pracáku“ se chtěli dostat k významnějšímu podílu na národní korupci a budou chodit po živnostnících vybírat výpalné. Levicová vláda a poslanci jim nakonec vyhověli. Už není daleko doba, kdy nám ti socialisté kvůli nepřizpůsobivým a „Švarc systému“ uzákoní povinný pracovněprávní vztah.
 
Já jsem za mnou kritizovaného Macha vděčen, ještě štěstí, že při té marxistické převaze je tu někdo, kdo aspoň chytře i když platonicky horuje pro trh. Jenže ta snaha po lidské dokonalosti, po lepších bytostech než je Babiš, je levicově nesmyslná. Nám nedokonalým bylo darováno universální řešení našich problémů tržní soutěží. Dokonce kvůli přirozenému výběru nevěříme v Boha. Pokud nedojde k soutěži zkorumpovaných politiků v jednomandátových obvodech o naše hlasy a pokud nebudou moci korumpující podnikatelé soutěžit o naši poptávku místo o přízeň regulujících politiků, pak tu bude nebetyčná korupce nadále a nakonec to i Babiš převede pod ochranu funkčního právního státu jinam.
 
Takže furt jde nejdřív o to, zbavit se poměrného volebního systému a tedy nalézt nejdřív ty, kteří to chápou i když P+L proti tomu v rámci boje za socialismus s lidskou tváří brojí. A osobně si každý může říct, že Bůh nás miluje a proto nás vystavuje zkoušce. Individuálně vystavuje a individuálně musíme obstát! Dík Bohu za ty soudce, kteří k tomu mají odvahu! Kdyby tu neřádila ta justiční konkurzní mafie, tak by Babiš mohl nakupovat neúspěšné konkurenty daleko levněji stejně, jako další podnikatelé mohli díky konkurzním výprodejům získávat lacino výrobní prostředky k budování národního blahobytu. Takhle to hnije v konkurzních podstatách v čekání na příležitost k defraudaci.

Osvobození chovanci socialistického státu nechtějí svůj stát a svoji minulost zcela odsoudit a tak si ponechají aspoň respekt k jednomu pilíři státní moci, justici. Proto tiše přijali odsouzení kritiky ve výroční zprávě BIS tak, jak ji vyjádřil předseda jednoho významného soudu, prý minulostí a politickými ambicemi marxista. Ten se vyjádřil, že „považuji ji ve vztahu k soudnictví za neuvěřitelnou a skandální. … Takže to pokládám za cílený a neadekvátní mediální útok ze strany tajných služeb na soudní moc.“ Tohle by mělo podle pana předsedy patřit i americké ambasádě, která o nás tvrdí, že v korupci jsme široko daleko nejlepší. Jediný, kdo s panem předsedou nesouhlasil, byl bulvár, který se zastal BISky a panu předsedovi znovu zveřejnil exhibici jeho ženy v magazínu Playboy, aby bylo zřejmé, co elita justice u nás je.

Nejdřív, pan předseda udělal chybu, smrt hokejistů v mediálně manipulované společnosti korupci justice zcela odsunula mimo jakoukoliv pozornost. Když už se ozval, tak bych se ho rád takhle platonicky zeptal, kolikrát zasáhl, když jeho soudci popřeli právo účastníků řízení na důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu, kterou je soudce povinován vytvořit svým jednáním dle zákona o soudech a soudcích, když nesplnění této povinnosti je kárným proviněním, ke kterého trestání je právě on povolán?! Nebo kolikrát učinili jeho soudci oznámení, že zkorumpovaní prokurátoři jednali nezákonně v trestních řízeních, která u jeho soudu skončila?

Dokonce jsem byl svědkem, že jeden z jeho elitních soudců měl takovou korupční odvahu, že když Vrchní soud zrušil konkurz pro trestný čin konkurzního soudce, tak to suverénně místo znovu rozhodnutí o návrhu na konkurz mimo jakákoliv pravidla předělal na zrušení pro pouhou podjatost a samotný konkurz i správce ponechal ve stavu totálního bezpráví k pouhému vyhnití. Tohle je možné jen proto, že exponenti P+L obsazují i prostor bojovníků proti korupci, což je kontraproduktivní nejen pro jejich právní a ekonomickou ignoranci ale hlavně proto, že jejich superguru realizoval kontinuitu třídního práva, kterého je naše justice neotřesitelnou baštou. A třídní nenávist ke kapitálu, čili hříšná závist, je rodnou starší sestrou korupce.

Musím přiznat, že jsem proti panu předsedovi podjatý. Zkorumpovaný policajt, co ho justiční konkurzní mafie na mne poštvala, aby mne mnoho let nezákonně trestně stíhal, angažoval proti mně pana předsedy bývalého předsedu KSČ na tomhle soudu (našeho akcionáře) a ten zřejmě upozornil příslušné soudce na to, že jsem mnohonásobný pro kapitalistický zločinec, což potvrzoval justiční informační systém. Pak stačilo soudu ignorovat, že jsem se dávno rozvedl a znovu oženil, ze mne udělat znovu manžela sestřenice žalobce, té osobě přisoudil dluhy, o kterých v době, kdy jsem ještě nebyl zločinec, řekl odvolací senát dvakrát, že je žalující věřitel nijak neosvědčil, aby po letech jiný senát potvrdil, že neplatí před notářem podepsané a ve smlouvě z roku 1994 potvrzené zaplacení, a já za tu osobu čelím exekuci a ještě asi osm let budu. A nějakou záhadou stejný senát potvrzuje excesy exekuce běžící proti mé osobě. A ten bývalý předseda KSČ si najal profesionálního akciového vyděrače a předsedův soud mu jde na ruku naprosto v rozporu se zákonem, motá časové i kauzální vazby a to dokonce stereo, aby po likvidaci konkurzního věřitele zkusili likvidovat i jeho mateřskou firmu. Vše ve prospěch dokonání mnohasetmiliónového praní špinavých peněz.

Pana předsedy a jeho kolegů by bylo možno se zeptat, proč nezjišťuje, jak jsou jeho samosoudci úspěšní u odvolacího soudu a odvolací senáty úspěšné u Nejvyššího soudu či Ústavního. Z mé zkušenosti vyplývá, že se ti soudci odvolacích senátů ani nedoví, že jejich rozsudek byl zrušen a proč. Nebo jak reagují odvolací senáty jeho soudu na to, že soudci prvostupňových soudů postrádají základní znalosti i o Občanském soudním řádu, aby tak Občanský soudní řád soudy realizovali stále v jeho bolševické ústně tradované verzi. Myslím, že nedělá nic ze zmíněného a pak můžeme u soudců Nejvyššího a Ústavního soudu vidět známky vyhoření z naprostého zmaru jejich práce. Něco jako sociální pracovníci po letech práce v ghettech nepřizpůsobivých. Neexistuje mechanismus jakékoliv nápravy.
 
Pan předseda ale rafinovaně využívá kritiku justice, aby chtěl méně práce a více peněz pro soudce při ještě větší nezávislosti. A jako úplatek za toleranci k justiční konkurzní mafii mu bude u politiků vše zajištěno. Ministr nespravedlnosti už vypouští kouřovou clonu, že BISce jde jen o machinace při přidělování spisů. Kdyby panu předsedovi šlo o efektivnost justice, pak by jeho soudci měli v soudní síni počítač, kde by se mohli podívat na paragrafy, které si nemůžou zapamatovat, a spis by byl v digitální formě před každým členem senátu. Pak by se nemuseli soudci nesmyslnými rozsudky obracet na odvolací soudy, aby jim poradili, jak mají rozhodovat a tím prodlužovat soudní spory do nekonečna. Jsou ale i méně technologicky náročné metody k zefektivnění. V trestním řízení stačí, aby soudci neprováděli důkazy a usvědčování obviněných za prokurátory. V občanskoprávním řízení stačí opustit bolševické nutkání nalézt „objektivní“ pravdu a zabývat se jen důkazy ke sporným tvrzením účastníků, uplatnit logický součin k výraznému zkrácení řízení. Jinak jde u soudu jen o korupci nebo umělecký dojem jak v krasobruslení. Pak nebude možné, aby soudci čekali prodlevami na úplatek či pokyny státní správy či justiční mafie, jak rozhodnout. Také by stačilo, kdyby skončila praktika opakovanými nesmyslnými rozhodnutími čekat na to, až se trefí správně zkorumpovaný a spřízněný odvolací senát.

Umožním panu předsedovi, aby podezření BISky vyvrátil, napíšu mu o kárném provinění jeho soudců, dám na ně žalobu pro zmatečnost, protože se dopustili ve prospěch praní špinavých peněz trestného činu, a vsadím se, že to zůstane jen dalším důkazem pro mezinárodní arbitráž našeho zahraničního investora, že se zde není možno domoci spravedlivého soudního procesu. Tam, jak jsem minule psal, že soud řekl, že vina státu v mnou publikovaném korupčním zneužití konkurzu k okradení konkurzních věřitelů je jednoznačná a byla dávno zřejmá, tak soud pana předsedy řekl, že téměř totožná žaloba na Ministerstvo financí, které přiznalo, že z půlmiliardového zisku nevybralo daň z příjmů ani DPH, že si vymyslelo fiktivní daňovou pohledávku pro účely nezákonného trestního stíhání, je nesrozumitelná a proto se nebude projednávat! To je to, jak BISka konstatovala, že metody mafie jsou sofistikované. Dokonce jsme se jednou marně obrátili na soud pana předsedy se správní žalobou, že ministerstvo nespravedlnosti se nechce zabývat kárným proviněním soudce, který se účastnil defraudace desítek miliónů z konkurzní podstaty, aby nám bylo jen potvrzeno, že soudce je absolutně nepostižitelný i za dokumentovanou zlodějinu.
 
Abychom si představili ten rozměr korupce a úpadku, je možné porovnat to, jak já tady popisuji poměry v justici a jak se postavil k vyjádření pana předsedy pan Jemelík od Šalamounů. On mnou popisovaný stav soudnictví považuje za skvělý ve srovnání s poměry na prokuraturách. To tedy musí být skutečná hrůza a beznaděj. Já si navíc myslím, že u Šalamounů nemohou být tak zaslepení nebo fandové třídní justice s lidskou tváří, že by poměry u soudů neznali. Jen je ta nespravedlnost tak rozsáhle praktikovaná, že nemají odvahu na nekalá jednání soudců upozornit, aby je nepoštvali proti obětem prokurátorů, kterým pomáhají, čímž by jim vzali poslední naději. Nakonec soudce k potvrzení mých tvrzení a vyvrácení Jemelíkových proti šéfovi Šalamounů uplatnil logiku, za kterou by kohokoliv vyhodili z kurzu programování, a odsoudil jej na základě úvahy, že „občané jsou povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý názor“.
 
On tenhle způsob zoufalé diskuse těch, kteří tvoří národní blahobyt a které BISka zastoupila, s justicí, kterému justice dává naprosto nelogickou formu a obsah, má nesmírně negativní důsledky i do ostatních diskusí. Pak nám zcela unikne podstata sporu našeho rakouského ministra zahraničí s naším presidentem a všeho co se děje kolem dluhové pasti, v níž se ocitla Evropa. Rakouský náš ministr hájí jako představitel panevropské šlechty zájmy německého sociálního státu, německého imperialismu. Vše o co tu jde, je zachování konkurenceschopnosti německé pracovní síly a inkasa německého velkokapitálu. To by při konkurenci národních měn nebylo možné a je to tak efektivní, že Němci si mohou dovolit uplácet Francii, aby německý národní socialismus podporovala. Jen Němci chtějí, abychom jim na to trochu víc „proevropsky“ solidárně připlatili i my. Socialistická internacionála a vojevůdci džihádu se radují nad takovou destrukcí kapitalismu a tržní svobody a taky tu destrukci určitě podporují, jak vyplývá z široké fronty Klausových odpůrců. Snad to čínští komunisti zachrání!

 Teď mne taky napadá, co ti naši zástupci německých zájmů udělají, až Němci přijdou na to, že se jim to už nevyplatí a EURO opustí oni. A nejhorší bude, až všem dojde, že jediný co může EURO a EU zachránit, je privatizace národních sociálních systémů. Nejlépe rovnou do rukou odborových centrál. A ta volba, válka nebo dobrovolný konec sociálního státu! V den, co to píšu, jsem v autě slyšel, že v USA klesala zločinnost v závislosti na povolování potratů. A Češi prý přišli na to, že to je tím, že se díky tomu rodilo méně deprivantů. Co teď, když sociální evropské státy těch deprivantů v ghettech dotacemi generují celé milióny a další soustavně dovážejí? Důkazem, že politici, kteří tuto fatální destrukci evropské kultury organizují, jsou fatálně na státu existenčně závislí stejně jako ti deprivanti, byla nedělní polední ČT.
 
Nakonec tedy zareaguji na štvavou zástupkyni Socialistické internacionály a džihádu, která prostřednictvím militantního marxisty v neděli v poledne bojovala naprosto neskrytě proti kapitalismu. Ten Moravec si pozval totální ekonomické ignoranty, tři dámy, z nichž ta nejvýznamnější ve shodě s ostatními tvrdila, že jde o chování těch, co mají vůči radnicím pohledávky, a dále, že si musíme půjčit na dluhopisy. V tomto matení pojmů a přiznání nekompetence pak ČT opakovaně tloukla národu do hlavy, že sociálně spravedlivým je zdanění bohatých. Národní socialisti už v minulém století takhle úspěšně stoprocentně zdanili všechen majetek bohatým židům. Pak se nemůžeme divit, že proti korupci prokurátorů ČT bojuje diskusí o zákonu o dalším upevnění postavení i zkorumpovaných. Tím je z diskuse vyloučeno zjištění, že korumpujícím není zákon ale vyhláška ministra nespravedlnosti, která vylučuje jakoukoliv kontrolu zkorumpovaného prokurátora, který jako poslední instance řeší stížnosti na krytí zločinů policejními vyšetřovateli, které jim sám nařídil.  

Prázdniny nám začaly policejním zločinným gangem v Brně a teď hezky skončily tím, že Kroupa našel svědka toho, že plzeňský zločinný policejní gang se spřízněným prokurátorem a soudcem poslal do basy nevinného Kájinka. Mezitím zase svědectví amerických diplomatů o tom, že jsme nejzkorumpovanější zemí našeho postsovětského regionu. A nic se neděje. Jde jen o kšeft a novinářům nikdo nepřiplatí a navíc se bojí. Ani Kroupa nemá odvahu dotknout se principiální zkorumpovanosti justice. Ten svědek toho, jak je Kájinek nevinný, byl protažen konkurzem a tam to zřejmě začalo vzájemnými dluhy a jejich vymáháním. Na počátku informací o tom, jak to policejnímu presidentovi v Brně fungovalo, než povýšil, byla informace, že policajti obětem vyhrožovali konkurzem. Dnes ten policejní šéf, co byl ušatej, co proti drogovým dealerům nic před povýšením nedokázal a co slibuje, jak všechno vyšetří, mlčí a o vztahu zločinných policajtů k justici ani slovo.

Žádný zkorumpovaný policejní zločinec bez krytí policejním hlavounem, prokurátorem a soudcem nemůže vydírat milióny! Nám jeden policejní celostátní ředitel napsal, že s naším policejním gangem nemůže nic dělat, protože se jich ptal a oni mu řekli, že je vše v pořádku. Jejich přímý šéf se stal náměstkem policejního presidenta. Když policajt musí na pokyn prokurátora krýt soudcem asistované defraudace stamiliónů z konkurzních podstat nebo nevymáhání takových pohledávek do konkurzní podstaty, pak je jednoduché jít za podnikatelem s nabídkou, že když dá miliónů deset, tak nepřijde o stamilióny a nevydají jej prokurátorům a soudcům, aby jej v konkurzu připravili o stamilióny. To je to, o čem mluví BIS ve výroční zprávě, protože znám agenta, který tyhle domluvy vysokých soudních hodnostářů, jak tohle krýt, pro BIS nahrával. A brzy budu mít kompletovanou skvělou dokumentaci, s kterou vás po její anonymizaci seznámím.
Důkazem naprosto mimo jakoukoliv pochybnost je to, že Kroupův svědek Kájinkovi neviny žije. To zajišťuje jen dobrá hrozba zveřejnění důkazů, ke kterému jeho přirozenou smrtí stejně dojde. A ten stav usvědčuje justici z justičního zločinu. Proto tenkrát, když Kájinek utekl, místo jeho zatčení čekali, až vyleze, aby ho mohli zastřelit. Tím mohli problém smazat. Těch spravedlivých idiotů, kteří o Kájinkově vině nepochybují! S tou Brněnskou mafií si pamatuji, jak jeden senátor se dostal do veřejného sporu s tamní justiční konkurzní mafií a dnes jako poslanec vyděšeně ani nemukne. Místo toho se bude marně spekulovat, zda si podnikatel Dalík řekl o provizi za zprostředkování. Co je na tom za korupci, to je podnikání v marketingu. A navíc má právo na obchodní tajemství. Korupce se musí hledat u těch ministrů, co předraženě nakupovali, ne u Dalíka! A aby ty ministry nešlo usvědčit, tak zákonem zavedli nezbytnost potrestání korunního svědka. A přiblblý národ bez vlastní buržoasie a protestantských elit to sežral, přestože je masírován americkými seriály, jak se správně řeší korunní svědci, aby to mělo nějaký protikorupční efekt.

Národ nemá ani žádné pořádné novináře, aktuálním obrazem jejich zkorumpovanosti je to, jak prý nějaká poslankyně nezákonně manipulovala s hlasovacím zařízením, aby zkreslila poměry přítomných poslanců, zřejmě míněno ke škodě socialistické internacionály ve prospěch vládnoucí koalice. Jenže to co učinila, bylo naopak k zabránění tomu, aby stav přítomných poslanců byl zkreslen. Pokud to udělala procedurálně nevhodným způsobem, pak jaká je společenská nebezpečnost jejího jednání?  A tady máme, jak média cílevědomě přispívají k biblickému zmatení jazyků, které platí i pro diskusi o korupci a kterého důsledkem může být též trest biblických rozměrů. Důkazem korupce medií je i to, že nic na korupci prokurátorů nezveřejňují, i když policajti musí mít rozsáhlé důkazy a svědectví. Ještě horší by snad bylo, kdyby se policajti báli na tu korupci i anonymně novináře upozornit.  

Taky zmatený národ chce spíš než již usvědčeného Vondru mít aspoň virtuálně usvědčeného Dalíka, čímž se vlastně eliminuje jakýkoliv politický tlak na vyšetření korupce. Když mi naši akcionáři nebo známé oběti konkurzní mafie řeknou, že čtou tyhle texty, tak se jich ptám, proč diskuzí pod nimi nepřitahují pozornost k problému, tak nemají odpověď. Jednou jsem dostal doporučení na advokáta, který by byl schopný v boji s touhle mafií pomoci a on se mi hned pro začátek pochlubil kontaktem na prokurátora, který celý korupční útok na majetek mých konkurzních věřitelů legalizoval. Nebo jediná skupina těch, co bojují za polepšení justice, měla za téměř svatého soudce, na kterého já mám důkazy, že významně zaštítil justiční konkurzní mafii popřením logiky, zákonů i principů. Prostě tady neoddělíte lumpy od slušných, protože je nás málo a z minula mají lumpové nacvičeno, že si musí dělat alibi tím, že aspoň někde jsou za slušný a mezi slušný se zapletou.

Bojovník proti korupci, co si přes odborovou funkci udělal kšeft ve veřejnoprávní televizi, nějaký Kraus, se chlubil nedávno v televizi, jak Kocáb je jeho dobrým přítelem, když se ho asi nikdy nezeptal, proč nevyužil svých vládních funkcí k tomu, aby udělal něco pro své okradené akcionáře fondu TREND, když jejich rozhodující majetek, akcie KOTVY, byl dlouhá léta pod kontrolou soudu a konkurzní správce asi inkasoval zajímavé částky za to, že nezapíše tyhle akcie do konkurzní podstaty. Nebo že Kocábovi nevadí, že ten konkurz trvá už dvanáct let a Kocábovi akcionáři asi nic, díky dobré práci elitního soudu, nedostanou. A soud celou dobu jako nevěděl, že to měl správci ze zákona nařídit. Kraus by mohl, kdyby nešlo o kamaráda, svého pořadu využít také k tomu, že by národu řekl, že nakonec vzhledem k rozhodnutí Evropského soudu budeme za ty akcie platit do zahraničí odškodnění my všichni, takže Kocábovi akcionáři to zaplatí podruhé.
Když se budeme skutečně bavit o korupci, tak to není mezi Steyr a Dalík nebo u fotbalových rozhodčích, ale v té nejkoncentrovanější verzi mezi policajtem, berním úředníkem, prokurátorem a soudcem. A to je justiční konkurzní mafie. Dokud na ni nedostane někdo odvahu, tak všechno ostatní jsou podle systémové teorie jen inovace nižšího řádu, které vedou k degeneraci systému jako celku. Ta degenerace je tak šílená, že vám ji zase lehce zdokumentuji. Jak tady referuji, zastupuji před soudy několik obětí konkurzní mafie. V jednom z těch sporů, vydal soud rozsudek, v kterém po dohodě s ministerstvem nespravedlnosti konstatoval:

   „si žalobce musel, resp. měl být vědom, kdo za škodu odpovídá, resp. že za škodu odpovídá stát“,

   „pokud žalobci nebylo známo, že za nesprávný úřední postup spočívají v nedostatečné či chybné dohlédací činnosti konkurzního soudu nad činností správce odpovídá stát, jde jen o právní neznalost, nikoliv o neznalost faktickou“,

    „skutečná právní znalost o odpovědnosti státu … tato faktická znalost u žalobce nastala nejpozději 10.12.2004“ a

    „o tom, že škoda vedením konkurzu žalobci vzniká se žalobce dozvěděl … se stoprocentní jistotou žalobci byla činnost či nečinnost soudu“.

V prvé řadě je zde potvrzení, že vše o čem píšu dlouhá leta, je naprosto nesporná pravda! V tom sporu jde o škodu ve výši dvou miliard a žaloba byla tímto přiznáním viny ze strany ministerstva nespravedlnosti vlastně odmítnuta. Protože, přiznáním, že ta zlodějina byla už tehdy nesporná, ministerstva a soud docházejí k závěru, že nárok na náhradu škody je promlčen. Abychom žalobu nedali včas, k tomu nás všechny nezákonně stíhali s hrozbou 12ti let ve vězení. A teď si celý národ začne hrát na prosťáčky, že neví co je korupce. Ony ty žalovaný dvě miliardy po redukci o úroky byly výnosem mafie z trestné činnosti a cokoliv teď soudce, ministerští a do věci zapojení prokurátoři a policajti udělají a spíš neudělají, jsou trestné činy ve prospěch praní špinavých peněz, demonstrativní korupce.

Oni totiž soudci, prokurátoři a ministerští už před tím 10.12.2004 věděli o čtyřech letech nezákonného konkurzního řízení, co nám taky policajti otevřeně přiznávali. Ti všichni vědomí si bezpráví korupčně nic nedělali, nechali ještě tři a půl roku běžet nezákonné trestní řízení proti zástupcům věřitelů i vlastníkům úpadce a ani dnes nechtějí nic dělat. Ten konkurz dali k ledu a nic se v něm už dva roky neděje, protože čtvrtý správce ví, že vše je rozkradeno, musel by udat svého soudce a navíc by to musel dělat zadarmo. Podstatné však je, že nikdo nechápe, že zaviněním státu bylo, že pro ochranu vlastnických práv konkurzních věřitelů celých jedenáct let nic neudělal a vůbec to za svoji povinnost nepovažuje. To je ta bolševická třídní nenávist k soukromému vlastnictví, která ovládá ministerstvo i justici a je základem korupce.

Myslí si někdo, že před takovými soudy s takovým ministerstvem a ministry by bylo možno se korupci bránit. Když vás okradou s asistencí zkorumpovaného soudce a prokurátora, tak nemůžete k jinému soudu než k tomu, který ministr nespravedlnosti svými zástupci soustavně přesvědčuje, že neplatí článek 10 Ústavy, mezinárodní úmluvy o korupci, zákon o praní špinavých peněz, že pro ně neplatí trestní zákoník a hlavně, když nebudou soudit podle zákonů, že na ně ministr nebude uplatňovat kárnou odpovědnost. Důkazem, že nemám pravdu já či BIS, by bylo, kdyby bylo možno oběti korupce odškodnit? Ani náhodou. Když Berdychův gang vymlátil z lidí desítky miliónů, slyšeli jste nebo přinesl Kroupa svědectví, že by ty oběti dostali korunu od státu zpátky?
Kroupu ani nenapadne se na to někde zeptat! Bojí se míň zločinných policajtů než prokurátorů, kteří je dohlíželi a ze zákona řídili. To musí být mocná hrozba a vláda chce prokurátory učinit ještě nezávislejšími. Radši se vytváří iluze, že stát za své zkorumpované policajty vůbec neodpovídá!??! Každý kdo odškodnění bránil je spoluodpovědný jak za Berdychův klan, tak za jeho Plzeňské současníky, Brněnské a další neodhalené pokračovatele a samozřejmě justiční konkurzní mafii. Možná právně a ekonomicky negramotným řeknou, že odsouzení policisté jsou povinni škody uhradit. To je ale falešná bezcenná směnka! A za to se v době, kdy žili gentlemani, střílelo. Pokud ti bolševici, či neobolševici, co justici řídí, tvrdí, že BIS nemá nic konkrétního, tak se z Virtually může každý dostat k našich poškozených databázi důkazů, které mají jen tu nevýhodu, že jsou až příliš komplexní, protože, jak tvrdí BIS, nástroje korupce jsou sofistikované.

BIS to určitě pro předsedy vlády a jejich ministry policejních gangů a nespravedlnosti vždy konkretizovala lépe než ve veřejné zprávě. Vždyť o tom kdysi hlásal sjezdu ODS sám Topolánek a použil ještě ostřejší slova. Měl stejného ministra nespravedlnosti jako teď má Nečas a tím je pokračující úpadek justice přímo dán a BIS ty Plzeňské vazby zdůrazňuje. Že BIS nemůže víc nic dělat, vyplývá i z toho, že na korupci se podílí i soud poslední instance, který zločinné konkurzy jistí tím, když prosazuje, aby na jednání konkurzních soudců nebyl opravný prostředek, nevidí v tom rozpor s Ústavou a hlavně usvědčuje sám sebe. Vyslovuje závazný právní názor, když soudce nepotvrdí, jak mu ukládá § 11 zákona o konkurzu a vyrovnání, rozhodnutí věřitelů o odvolání výboru věřitelů a volbě nového, které sám nařídil, že proti tomu není odvolání, protože ze zákona není odvolání proti pokynům soudce dle § 12. A současně je odvolání proti neodvolání správce podle § 8 rozsáhle praktikováno. Může mít korupce dokonalejší krytí? Ne!!! A co s tím zmůže BIS? Nic! Zákony pro justiční konkurzní mafii prostě neplatí, a proto se v naší justici logika nepraktikuje. Co na tom, že 11 není 12 stejně jako 8 není 12.

S tím vším souvisí totální ekonomická negramotnost soudců, oni si myslí, že si v zkorumpovaném sociálním státě důchody vysoudí, že nejde o jejich sociální jistoty. Ani náhodou! Tenhle z principu zkorumpovaný sociální stát, který pracujícím a odpovědným bere ve prospěch neodpovědných lemplů, spěje k zákonitému zhroucení. Podnikatelé odtud prchají se zisky a úsporami pod ochranu právních států, jak jen mohou, a globálním investorům je osud českých pseudosoudců naprosto lhostejný. Soudci tomu mohli nebo ještě mohou zabránit. Museli by ale začít soudit podle zákonů a ne v zájmu solidarity se zkorumpovanými kolegy a prokurátory. Možná tím zhroucením bude nová diktatura a to si soudci oddychnou, že byli rozumní a zbytečně se právo odvozené od Desatera neučili, když klidně zůstali u práva bolševického. Navzdory všemu, mám teď v té škále zkorumpovaných dva krásné příklady nezkorumpovaných soudců, jen nemám odvahu je zveřejnit, abych jim neublížil. Doufám jen, že se mi podaří inicializovat vznik nadace někde v právním státě ve prospěch takových, aby jim a podobným na stará kolena nehrozila socialistická žebrota.

Tak jsem před prázdninami končil beznadějí, která z naší justice čiší. My si asi takovou justici zasloužíme, když není, kdo by se jí postavil. Teď o prázdninách co mravokárci energie vynaložili na obhajobu bolševické krve prolité Mašíny. To by mi na nich nevadilo, ale že jim vadí ta prolitá bolševická krev, ale nevadí jim krev izraelských dětí, jejíž prolévání financujeme, nevadí jim libyjské bratrovraždění, na kterém se v NATO spolupodílíme minimálně svým souhlasem. A právě to je o morálce a Mašínech jako jejím symbolu. 

Já si vzpomínám, jak v 89ým jeden z tří mých podřízených mého oddělení, které bylo zřízeno mým bolševickým kamarádem a šéfem, abych si mohl hrát s jediným PC ve firmě jako výraz vědeckotechnického pokroku, v pracovní době chodil běhat štafetové běhy se šiškou salámu ve Třídě politických vězňů. Všichni o tom věděli a všechny to budilo z jejich fatální netečnosti, připravovalo na vyvrcholení toho skvělého podzimu. Takže kdyby se nějací Mašíni objevili, aby probudili Čechy z fatální netečnosti a vyprovokovali nás, abychom s tou postbolševickou zkorumpovanou justicí něco udělali, tak bude jen dobře.

Jak je to naléhavé si dovolím připomenout citací z rozhodnutí soudu té nejposlednější instance, který oběti justiční konkurzní mafie na stížnost na totální pošlapání celé řady ústavní práv a nekonečné řady paragrafů všech možných zákonů, když konkurzní soud a odvolací soud nedbaly jejích vlastnických práv a práva na spravedlivý soudní proces. K zdůvodnění odmítnutí stížnosti ta poslední instance napsala:

„K zásahu do práva na poskytnutí soudní ochrany (a v konečném důsledku k porušení práva na spravedlivý proces), jehož porušení se stěžovatelka dovolává, dojde především tehdy, pokud by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u soudu, popř. by tento bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu.“

A o tomhle to celým je. Máme všichni svá práva, jsme si rovni, ale to vše jen po tu mez, pokud to nenarazí na konflikt s právy jurokracie a její podnikatelské složky, justiční konkurzní mafie. Dokonce prý naše Ústavou konstatované právo na soudní ochranu ústavních práv není ústavním právem!!! Pak jsme zcela bez práv, a jak vyjádřil ten soud poslední instance, naše práva jsou zcela naplněna, když dáme soudu příležitost, aby nám je soud zcela upřel! 

To je významný vývoj, protože, když mne nezákonně trestně stíhali, tak mi napsali, že zásah do svých práv musím po dobu trestního stíhání strpět a žít šancí, že soud vše napraví. A když ne, pak si mohu z vězení stěžovat. Ani to dnes už neplatí. A tenhle boj je podle mne ještě naléhavější než boj s vládnoucími bolševiky, protože tohle zlo je skrytější a tím zákeřnější. Na boj s ním je nutno charakterů rovných Mašínům. On totiž soud, když řekne, že 1+1=3, má finální pravdu, protože takto nezávisle zhodnotil důkazy, a na to má na to právo dle čl. 82 Ústavy ČR. A tohle je pro právně a ekonomicky negramotný dav a jeho politické representanty nezvládnutelné.