Moc pozornosti nevyvolalo to, že se do Senátu nedostal sám bývalý eurokomisař Špidla. Být eurokomisařem je nesmírně významná politická funkce a nikdo z krajanů takovou kariéru jako Špidla dosud neudělal. A tenhle super politik neuspěl, když ten, který jej porazil, nenese žádný znak výjimečnosti. Je to jednoduché, Špidla není žádný super politik, je to venkovský trouba, který udělal kariéru díky volebnímu systému, v kterém nebyl vystaven žádné individuální soutěži, to je žádné konkurenci. Jak ve straně, tak v národě, musíte být representantem většiny a tu tvoří podprůměrní s průměrnými. A jako takový pak i v tak nenáročné soutěži, jako jsou volby do Senátu, které téměř nikoho mimo důchodců nezajímají, zcela vyhořel. Read more »

Jan Suchánek [1]

Nyní jedna z nejznámějších obětí justiční konkurzní mafie získala podruhé rozhodnutí, že rozhodnutí o konkurzu jeho rodinné firmy se ruší. Proč podruhé?  Protože, když tak rozhodl odvolací soud, pak zapomněl ochránit ty, co si majetek oběti od správce konkurzní podstaty výhodně koupili. Takže se zinscenovala hra na rozhodování o rozhodnutém, v které byly potvrzeny všechny nevýhodné obchody, které pod dohledem zkorumpovaného soudce zkorumpovaný správce s jeho majetkem udělal. Takže soudy mohou okrádat beztrestně a okradený zůstane okradeným. Můžete namítnout, že má skvělou možnost dosáhnout satisfakci od Ministerstva spravedlnosti. Navíc má účetnictví z doby toho nezákonného rozhodnutí o konkurzu a ověření úspěšného podnikatelského záměru novými majiteli, takže je jednoduché spočítat, o kolik přišel.
 
Protože o tom něco vím, tak je na tom stále hůř než okradený kulak z první poloviny 50tých let, kterým byl jeho táta. Navíc po dlouhých letech devastace nezákonným trestním stíháním je bez peněz na advokáty a znalce. Taky je sedlák a ne ekonom či právník. Aby věděl, co jej čeká, tak mu i Vám tady odpresentuji příklad takového marného snažení o spravedlnost. Použiju k tomu komentování protokolu z nedávného prvního jednání o deset let staré škodě, kterou taky způsobila konkurzní mafie:

„… žalobce žádá soud, aby si mohl pořizovat zvukový záznam z tohoto jednání. Soud žalobci vyhovuje.“ Už tohle dává tušit, že to nebude v souladu s platným procesním právem. Soud to může vzít jen na vědomí a žalobce jej nežádal, jen mu to oznámil.

„… Soud žádá žalobce, aby přednesl žalobu. Žalobce namísto toho klade otázku soudu, z jakého důvodu neproběhla příprava jednání v této věci. Soud sděluje žalobci, že příprava jednání je na úvaze soudu, zda jí nařídí či nikoliv.“ Vidíte, na počátku tohoto tisíciletí zákonodárci bolševický občanský soudní řád novelizovali, aby to na vůli soudce nebylo, ale byla to jeho povinnost. A náš soudce to vůbec nevzal na vědomí a demonstrativně lhal. Ono to má význam pro zkorumpované soudce, prokurátory a jiné zástupce státu. V našem případě by oběti nezákonného konkurzu stačilo, že zástupce ministerstva spravedlnosti není schopen prokázat, že ten konkurz a na něj navazující trestní řízení byly zákonné, a oběť sporu by soud vyhrála. Takže nezákonný postup jednoho soudu je kryt nezákonným postupem ministerstva i druhého soudu.

Nikdy jsem nepotkal soudce, který by dle zákona přípravu řízení udělal proti státu či pěšákům justiční konkurzní mafie. Jenže to ustanovení dvou paragrafů občanského soudního řádu soudci znají, protože proti oběti konkurzní mafie jej neváhají použít. Pak můžete dát odpor proti platebnímu rozkazu, napsat soudu, že se jedná o fiktivní pohledávku a jste odsouzen platit, protože jste neprokázal, že žalobci nic nedlužíte.
 
„Žalobce je seznámen s tím, že soudce se neoslovuje „ctihodnosti“, ale „předseda senátu“.“ Je až legrační, že v soudní síni žádný senát není a soud se bránil, že doby, kdy soudci byli ctihodnosti, jsou dávnou minulostí. Škoda, že praktiky třídního práva minulostí nejsou. Když žalobce soudu připomněl, že soudci slibují soudit na svoji čest dle zákonů, soudce zcela mimo možnost pochopit, co čest je, blekotal, že sliboval na čest státu. Asi bolševického!

„Žalovaná (ČR) se vyjadřuje … aby žaloba mohla být úspěšná, musí splnit tři atributy. Jednak musí být prokázáno, že došlo k porušení právní povinnosti, jednak že vznikla škoda, a jednak, že mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody je příčinná souvislost. Žalovaná uvádí, že se domnívá, že ani jeden z těchto atributů nebyl prokázán, navrhuje žalobu zamítnout.“ Jak by mohl být prokázán, když se ještě nic neprokazovalo a ČR tvrzení žalobce zcela ignoruje. Tady jde jen o správný pokyn pro soudce, jak žalobu odmítnout. Žalobce chce korupci prokázat a soudu a ministerstvu jde o to, jak mu v tom zabránit. A vidíte, žádný pokus ze strany státu jen naznačit, že by ke korupci a k nezákonnému jednání nedošlo. Oni o nezákonnostech nepochybují, jsou odhodláni nechat konkurzní mafii, aby si své zisky užila a její trestné činy se promlčely. Podle úmluv o korupci, zejména té proti praní špinavých peněz, je tohle trestný čin zástupce ministerstva i soudce, který dělá, že nic nechápe. Na to reaguje „žalobce se vyjadřuje k vyjádření žalované tak, že pokud žalovaná tvrdí, že v konkurzu nebyl shledán nesprávný úřední postup, pak je toto tvrzení účelové a nepravdivé a zakládá to skutkovou podstatu trestného činu České republiky a soud je zavázán takové trestné činy trestat.“ Bylo to žalobcem formulováno lépe, ale co naděláte, aspoň, že tohle protokolovali. Už z protokolování je zřejmé, že soudce nemá žádný cit pro právo a lezou mu z úst totální nesmysly. Správně mělo být, že „je toto tvrzení účelové a nepravdivé a zakládá to skutkovou podstatu trestného činu a Česká republika a soud jsou zavázány takové trestné činy stíhat.“

„Žalobce předkládá soudu stanovisko žalované (ČR) ze dne … 2010 ve věci žadatele … žalovaná uznala, že v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v … došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a tomuto žadateli přiznala v důsledku toho i náhradu škody. Žalobce se domáhá svého práva z čl. 1 a 4 Listiny základních lidských práv a svobod a žádá, aby s jeho právy bylo naloženo stejně jako s právy …“ V tomhle konkurzu a s ním spojených trestních řízení je obětí celá řada. Jen jedna dostala satisfakci. Nomenklaturní kádr ÚV KSČ zastoupený advokátem, který na právech byl předsedou SSM. Opět a už druhá příležitost, aby spravedlivý a na zkorumpovaném státu nezávislý soud rozhodl ve prospěch žalobce. Co na to žalovaná ČR? „Zástupkyně žalované uvádí, že pokud měla v nějakém řízení uvést, že nesporuje konkurzní řízení, pak se jednalo o to, že nesporuje konkurzní spis a nikoliv samostatné konkurzní řízení, resp. interpretaci žalobce o konkurzním řízení.“ Jak říkal Šlitr, když hrál ševce: „třetí (do páru) támhle letí“. Takže asi ČR nerozporuje jen to, že konkurzní spis má spisovou značku ale co rozporuje, neřekne. Prostě soud po ČR nechce jedinou logickou větu k věci.

„Soud sděluje účastníkům, že provede k důkazu listinné důkazy. K tomu žalobce uvádí, že ctihodná paní předsedkyně zřejmě přeskočila část občanského soudního řádu a má nejdříve sdělit výsledky přípravy jednání.“ Takhle hloupý žalobce není, jen soudkyni upozornil, že další novela občanského soudního řádu soudci nařizuje, aby účastníkům sdělil, co je sporné a nesporné. Protože ČR nic konkrétního netvrdí, soud by musel konstatovat, že nesporné ve skutečnosti není nic a zase rozhodnout ve prospěch žalobce. A co se nestalo. Soudce si vzpomněl, co mu mafie uložila, co se pan ministr u Kindla naučil:

„Soud sděluje účastníkům řízení, že v současné době nemá prokázán nesprávný úřední postup státu ani vznik škody a samozřejmě ani příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem. Uvádí, že žaloba je velmi obsáhlá, soud chápe, že žalobce měl v úmyslu situaci, která nastala, dopodrobna popsat, nicméně je nepřehledná v tom smyslu, že není zřejmé, jakým konkrétním postupem a jakým konkrétním orgánem mělo dojít k pochybení státu a v souvislosti kterého vznikla žalobci škoda.“ To je jednoznačné a protiústavní odmítnutí žaloby, aniž byla projednána, provedeny důkazy a pokud by soud měl pravdu, pak to měl udělat před lety, kdy žaloba na soud přišla. Navíc již odvolací soudy několikrát rozhodly, že v takových případech musí soudy vysvětlovat a žalobce poučovat. A to ani náhodou. Dokonce dle zvukového záznamu soudce chtěl, aby nová žaloba byla pouze na jedné stránce. To se korupčníci mohou radovat, na ně justice nemá.

„Žalobce se vyzývá, aby svou žalobu ve lhůtě 30 dnů od dnešního jednání doplnil tak, že jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem …“. Tohle je ten nejjednodušší způsob, jak se ČR prostřednictvím závislého, tudíž zkorumpovaného soudu, zbaví odpovědnosti, dělá se, že není žaloba. Vedle pěšáků mafie, jako jsou konkurzní správci, v tom téměř vždy figuruje finanční úřad, policie, prokuratura, soud. A když chcete poslechnout takový nevinný pokyn soudu, který je v právním státě nemyslitelný, protože máte právo na obranu svých práv a satisfakci škody i když je zavinění multikauzální, musíte některá zavinění vyloučit a oni pak řeknou, že žalobu odmítají, protože to zavinili ty z žaloby vyloučené státní orgány. Tady je jediná obrana, žalovat každý z těch státních úřadů zvlášť. Možná, že se nakonec vzájemně usvědčí a vám se satisfakce škody zmnohonásobí. Ale na tohle tu nejsou advokáti.

„Zároveň žalobce je poučen o tom, že v případě nesplnění této výzvy bude žaloba zamítnuta pro nedostatek neunesení důkazního břemene a neunesení břemene tvrzení.“ Teď už žalobce, oběť konkurzní mafie, věděl, že je vše ztraceno. Proto soudce na jeho nezákonné korupční jednání upozornil. A soudce se leknul. Místo stanovení dalšího termínu k projednání nové žaloby, zapomněl na to co před chvílí usnesl a začal rychle provádět dříve odmítnuté důkazy žalované korupce a nezákonností. A všechny:
   
„Sdělen obsah listin:
-    uplatnění nároku poškozeného na č. l. 81,
-    …
-    úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti … na č. l. 114,
-    přípis Vrchního státního zastupitelství ze dne 4. 8. 2004 na č. l. 117,
-    obžaloba podaná Krajským státním zastupitelstvím v … na č. l. 120,
-    …
-    úplné znění rozsudku Krajského soudu v … na č. l. 273,
-    …“

Tohle je zase nezákonným způsobem, protože soudce jen poukazoval na interpretaci žalobce, důkaz ani nevzal do ruky. Podstatné je, že se ČR k žádnému důkazu nevyjádřila, to znamená, že jak důkaz, tak jeho interpretaci akceptovala za nesporné. ČR akceptovala jako nesporné, že zde krajské soudy a krajské prokuratury ve zločinném spolčení praktikují společný útok na oběti konkurzních mafií. Zas by v právním státě u spravedlivého na zkorumpovaném státu nezávislém soudu tohle stačilo k rozhodnutí ve prospěch žalobce. Navíc osvobozující rozsudek na č.l. 273 potvrzuje, že vše, co do té doby Policie, Finanční úřad, konkurzní soudce a správce udělali k usvědčení pachatelů, padělaní podvrhů důkazů a k financování trestního řízení majetkem žalobce bylo nezákonné.

K rozhodnutí ve prospěch žalobce by soudu měl stačit jednoduchý nástroj. Říká se mu logický součin. Ten nám vládne mimo justici téměř ve všem. I těm televizím, před kterými konzumní voličský dav ovládaný Moravcem, Drtinovou a Železným vegetuje. Soudci by měl stačit jediný důkaz nezákonnosti, aby věděl, že nezákonné je pak všechno. Z amerických filmů a seriálů víme, jak důsledně je to v právním státě důsledně aplikováno proti chybujícím policajtům.

Jenže tady příště budou nesporné prokázání korupce a nezákonitostí desinterpretovat a ve spolupráci soudu a ministerstva to popřou. Jaká ta korupce musí být, když zákony naši soudci nemusí znát z lenosti nebo absence informačních technologií v justici, ale proč logický součin popírají a proč se za to nemusí ani stydět? Až nepustí státní maturita takové pitomce na práva, pak bude důkaz korupce nesporný! Zatím mi někteří soudci připadají jako ty babičky, co chodili pěšky mezi Mírákem a Karlákem a postavili jim do cesty dálnici bez přechodů pro chodce. Rozum to nepobral, tak šli, ať se stane cokoliv. Ty babky byli nevěřící budovatelky socialismu stejně jako ti soudci, proto nemohu říct, že šli a svěřili se do rukou Božích.

V sobotu večer jsem na Public TV viděl vysvětlení, pracovnu nejvyšší státní zástupkyně. Žádný počítač, jednou vázaný trestní řád a jednou brožovaný trestní zákoník. Takhle můžou konkurzní mafii jen tolerovat, protože jak se chudák prokurátor dostane k trestnímu řádu a trestnímu zákoníku ve verzi, které platila v době, kdy konkurzní soudci a správci zrovna kradli. O co přístup k zákonu o konkurzu, insolvenčnímu, obchodnímu zákoníku, zákonům o daních a účetnictví, k rozhodnutím Ústavního a Nejvyššího soudu, které všechny mají v těchto souvislostech význam. Ne pro státní zastupitelství, oni musí jen skrýt, že zákony neznají a ani nemají jak je znát! Musí skrýt, že nepoužívají počítače ani k sledování efektivnosti své práce.

Jan Suchánek [1]

Teď jsme byli svědky toho, že se chilští mesticové dokáží trefit, to znamená, že to umí spočítat, hluboko v zemi do malé jeskyňky, v které jsou schováni zavalení horníci, nebo mám nový počítač, který dokáže i pro mne, který jej měl už za bolševika 32 bitový, dřív nepředstavitelné výkony, a v Paříži bylo auto, které potvrdilo moji hypotézu o nadcházejícím úpadku českého kovoobrábění, protože se tam objevilo první auto bez převodovek, klikových hřídelí a diferenciálů.  A tady se voličům nabízelo, že jim v Praze uděláme za muzeem tunel, aby auta mohly třemi proudy rychle přijet po Nuselském mostě k pěší zóně. Takové elity generuje tenhle volební systém a elita novinářů a politologů vede s Moravcem diskuse, jak ještě lépe vyjádřit poměrným systémem vůli voličů, když jim nevadí, že stále celé volební období volič nemůže vyjádřit nic, protože nikdo nemá svého zastupitele, ani u nás, na malé vesnici.

Aby nebylo ještě hůř, tak by aspoň měla fungovat ta část společnosti a státní moci, která nemusí být poplatná většinovému davu průměrných a podprůměrných jako jsou politici. Ono by to šlo i v politice, kdyby strany, aspoň ty, co se hlásí k pravicovosti, měly vnitrostranickou konkurenci. Že není nutné jen podbízení se sociálně závislému davu, potvrdila důvěra, kterou dali voliči Kuberovi. Já se tady ale většinou specializuji na justici a u té zůstanu i nyní. Své ekonomické kvalifikace užívám jen k tomu, abych připomínal, že až auta budou celý dělat v Číně a software v Indii, pak nám nikdo ani na platy a důchody soudců nepůjčí.

Jde o to, jak tahle vysokoškolsky vzdělaná elita zůstává dobrovolně ve skansenu bolševismu. A pro tohle je označení za tupost až lichotivé. Soudcům kdysi bolševici uložili, aby svou moc použili ve prospěch tvorby nového člověka. Proto se nemohli smířit s tím co žalobce a žalovaný tvrdí a prokazují, ale museli zjišťovat skutečný skutkový stav a vyložit jej ve smyslu třídního světonázoru. Takovým příkladem, který mnozí zažili, byl rozvod, kde se soud nesmířil s tím, že oba se chtějí rozvést nebo dokonce jen chtějí formálně potvrdit faktický stav. Stejně došlo u soudu na zjišťování, jak často manželé spolu souložili a jak to koho uspokojilo. Dnes je doba jiná, platí jiná ústava a stát ani na financování takového soudnictví nemá peníze.

V právním státě by většina soudních řízení měla být řízením sporným, kdy se soud nepídí po zjištění materiální pravdy inkvizičními metodami, jak se dnes ty bývalé praktiky vzletně nazývají, ale stačí pouze zjištění formální pravdy ve virtuální realitě tvrzení účastníků soudního sporu. Ale není tomu tak. A má to významné příčiny. Z dob bolševismu zůstalo pověření justice, aby hájila zájmy státu, což je fatálně neústavní, ale noví politici tuhle praktiku rádi využívají. Takže soudce musí za líné zástupce státu v soudních sporech nezákonně zjišťovat nějaká tvrzení a důkazy ve prospěch obrany státu nebo k zastoupení prokurátorů.

A k této neústavní praxi, o které tady poslední dobou často píšu, přistupuje i další nezákonná povinnost soudců, hájit své kolegy z justiční mafie a tím i organizovaný zločin jako celek. To by bylo v procesu striktně podle Občanského soudního řádu téměř nemožné. Proto se soudní řízení vlečou, protože soudce chce vědět ještě to či ono. To by ve sporném řízení nemělo být vůbec na pořadu jednání. Přestože mám řadu smutných příkladů, jak soudci takhle jednají ve prospěch bílých koní nebo pěšáků mafie,  aby je ujistili, že se nemusí soudu obávat a mohou poslechnout mafiánské bosse, že nesmí ani muknout, jak to opravdu bylo. Například jak jeden mladý soudce již roky nesoudí, protože opakovaně okradeného žalobce vyzývá, aby soudu dodal důkazy, které mají dokázat, že žalovaný zloděj nekradl.
 
Takový neutrální příklad, jak soudce utrácí státní peníze a poškozuje mnoho občanů je třeba následující. Majitel domu poskytl střechu nad hlavou nemajetnému dlužníku. Dům přepadli vykonavatelé exekutora a dokonce policajti před nimi utekli. Jeden poškozený měl štěstí na soudce a svůj majetek dostal rychle zpět díky uplatnění zásady sporného řízení. Další dva se museli dlouho soudit a smířit se s tím, že to není podle zásad sporného řízení. Přestože oprávněný věřitel nikdy netvrdil, že to je majetek dlužníka a soudu to písemně potvrdil, na zabavených věcech byly evidenční štítky majitelů, soud chránil provize exekutora a chtěl je o majetek připravit, což nakonec vzdal, po zbytečném dokazování účetnictvím a nabývacími doklady v právním státě nezpochybnitelných majitelů.

Nakonec zbylo jen ekzekuované kolo odrostlého dítěte majitele domu, které to dítě zdědilo po starším sourozenci a které mu exekutoři zabavili v garáži. Tudíž ani hypoteticky se nejednalo o místnost dlužníka a tak jako celá exekuce to bylo naprosto nezákonné. Po letech se soud začal tím kolem, dnes 18 let starým, zabývat a neuvěřil žalujícímu, že nikým nezpochybňované vlastnictví kola je legitimní. Dokonce k soudu zve majitele domu a tedy garáže a dlužníka, aby je usvědčil, že lžou, když neuvěřil písemným projevům dlužníka, že to není jeho, a rodiče, že to kolo nechal po starším dítěti předělat a renovované daroval mladšímu dítěti. To neuvěření je taky protiústavním útokem na čest majitele domu , majitele kola i dlužníka.

Další takové popření zásad sporného řízení bez vazby na stát či mafii je o případě, kdy soud zjišťuje v USA adresu nevlastního syna nájemníka, který užívá dva byty vzdálené vzdušnou čarou asi 150 metrů, aby získal svědectví, že majitel jednoho bytu nemůže uplatnit zákonný důvod pro výpověď odvozeně od toho užívání dvou bytů. Soud hledá zase po několika letech nic nedělání důvod, aby mohl výpověď zrušit, protože nelze spravedlivě žádat, aby nájemník neměl dva byty. Důvodem nespravedlivosti je podle poznámek soudce ve spisu to, že bývalý partner nájemníka je dnes partnerem majitele bytu. A abychom si osvětlili, jak soud chápe spravedlnost, tak důvodem pro výpověď bylo zjištění majitele, že proti nájemci je vedena exekuce a že nájemce byt pronajímá neúplatně další osobě. To znamená, že nájemce poškozuje své věřitele, maří výkon exekuce a tak se dopouští celé řady trestných činů. A na této trestné činnosti se chce soudce podílet a daňový poplatník zaplatí jednomu Čechoameričanovi výlet do vlasti. 
 
Takhle se soudci vlastně vyhnou tomu, aby skutečně soudili, vytvoří si technologii, která jim umožňuje inkasovat korupční prémie od mafií, a v neposlední řadě vytvářejí nedostatek přístupu k právu, což je za socialismu a sociálního státu důvodem pro zvýšení rozpočtových dotací. Prostě čím hůř, tím líp. A tohle má zvládnout Kindlův chlapec z Plzně na spravedlnosti, který ani nedokázal zabránit tomu, že tu dál řádí fiktivní právníci z Plzeňských práv, kterým nějaký čas šéfoval?!

Jan Suchánek [1]

Mé texty jsou plny skepse ohledně korupce politiků a justice a fatálních důsledků pro naši ekonomiku. Téměř se zdá, že to nemá řešení. Pro bezbožné asi ne. Ale pokud se na to díváte jako na Boží trest nebo zkoušku, které nás Bůh vystavuje, pak se řešení nabízí sama. Stačí o nápravu usilovat a na zlu se neúčastnit. Z dob bolševika si dobře pamatuji, že za účast na tom zle se bolševici styděli a dokonce i tátovi šéfové se před mladým klukem jako já snažili ospravedlnit. Tohle musí být dodnes ve spoustě soudců, když bolševiky vystřídaly mafie (bývalých bolševiků). A podnikatelé z přirozenosti jejich profese by se raději pohybovali v prostředí, kdy nejsou nuceni prát peníze, aby bylo z čeho platit úplatky, kdy je nevydírají party kryté policajty a prokurátory, a chtěli by, aby jejich vlastnictví bylo chráněno funkčními soudy.

Politiky můžeme vynechat. Ti musí zůstat poplatní svému většinovému volebnímu davu, to znamená, že zůstanou aspoň formálně za blbce. A ti z podstaty sociálního státu zkorumpovaní politici vlastně nakonec ty soudce přinutí, aby se proti nim s podnikateli spolčili. A tomu lze pomoct. Mně už ten stát dluží tolik peněz při zavinění, na kterém není schopen jedinou věc označit za spornou, že to nejde utratit a děti by to zkazilo. A navíc kdysi valná hromada okradených akcionářů mi dala právo dát značnou část jejich finanční satisfakce na bohulibé účely. A tak jsem vymyslel, že když ten sociální stát dělá ze soudců při odchodu do důchodu žebráky, a to se nikdy nezmění, pak je možno založit nadaci pro ekonomické a jazykové vzdělávání, krytí sociálních potřeb a léčebných nákladů těch soudců, kteří se o svobodu, právní stát a tedy hlavně ochranu vlastnických práv zaslouží. Taková nadace by se nějakou miliardou naplnila hned při založení a naši miliardáři by tam určitě taky rádi štědře přisypali
.
Ta beznaděj z politiků vyplývá i z toho, že soudci nemohou politikům nabídnout organizovanou závislost jako policajti, kterých náčelníci za mimořádné úspěšné nevyšetřování Gripenů, Pandurů a všech těch tunelů na naši ekonomiku a obecní rozpočty dostávají statisíce v odměnách a k důchodům mnoho desítek tisíc korun měsíčně výsluh. Nebýt nového koštěte na vnitru, tak se to ani nedovíme. A protože lidé mají u nás rádi rovnost, tak je jasné, že i ostatní policajti a je dohlížející prokurátoři se chtějí jako ti policejní náčelníci zajistit. Obrazem toho je i policií dokumentované, když ten policejní agent co mi s jejich pomocí ukrad fabriku, si odnesl kufr s 36 milióny v hotovosti, aby to mezi ně rozdělil, protože se důsledně vyhnuli tomu, aby se jej zeptali, kam to nesl.

Samozřejmě, že na ty kufry s hotovostí nemá každý soudce žaludek a proto by jim naši noví Baťové, Kolbenové a Škodové měli pomoct. Mnozí soudci jsou také tak inteligentní, aby pochopili, že sociální stát směřuje k ekonomice regulace a pak nedostatku, a přestože politici stát organizují jako sociální zajištění politiků samotných a je chránících elitních vojáků a policistů, na soudce jako celek nakonec stejně nemůže zbýt dost, když navíc nemají jak se bránit. Za to, že soudce vlastně nemusí ani pracovat, když politici mu zajistí výmluvu tím, že není na mzdy soudních zapisovatelek, si soudce nic nekoupí. A když si uvědomíme, že vlády sociálních států koncentrovali ekonomickou politiku do soutěže státních tiskáren peněz v znehodnocování peněz, pak ani soutěž soudců, policajtů, vojáků a dalších o to, kdo bude na sociálním státu víc parazitovat, nemůže k ničemu řádnému vést. Stále je jen možnost budovat svobodnou tržní ekonomiku k blahobytu všech.
 
Ta nadace by sídlila v bezpečné jurisdikci, aby to zkorumpovaní těm nezkorumpovaným nemohli zkazit. Jací soudci by podle mne měli mít nárok na nadační podporu? Soudci, kteří se rozhodnou být nezávislí na státu, to znamená na vůli vlády a státních zástupců, budou uplatňovat zásady sporného řízení, to znamená, že potlačí nutkání vědět víc, než účastníci sporu považují za nutné soudu sdělit, stejně jako potlačí svádění rozhodnout ekonomické spory za stavu své ekonomické negramotnosti, budou uplatňovat logický součin a tím dosáhnou skvělého vedlejšího efektu, že velmi zkrátí průběh řízení, budou respektovat svědky a naopak inicializují trestní stíhání křivých svědků a znalců, budou bránit vlastnická práva a včas, aby nevznikly viníky neuhraditelné škody, budou bránit práva zaměstnavatelů.

Nadace by měla podpořit trestní soudce, kteří přestanou suplovat obžalobu, ať si prokurátoři ty bláboly čtou sami a sami presentují jejich interpretace, čímž je mnohdy sami vyvrátí, soudce, kteří nebudou tolerovat vady přípravného řízení a zneužívání pravomoci vyšetřovateli a prokurátory, což významně souvisí s tím logickým součinem, nebudou akceptovat škody bez poškozených, nebudou trestat vlastní ztráty obviněných, budou respektovat kolektivní odpovědnost a trestat kolektivní neodpovědnost představenstev. Soudci odvolacích soudů by k tomu neměli rozhodovat o odvoláních proti rozhodnutím, která prvostupňovým soudům nařídili. Konkurzní soudci, kteří přinutí správce konkurzní podstatu obratem prodat, zabrání jim s ní podnikat a budou iniciovat trestní stíhání dlužníků, kteří se provinili na věřitelích.

Tohle by mohlo krásně fungovat, dokonce by naši noví Baťové, Kolbenové a Škodové mohli přestat ekonomicky emigrovat. To bychom potom bohatli všichni.  Donátoři nadace, investigativní novináři i elitní soudci ve smyslu výše uvedených kritérií  by sami navrhovali nezkorumpované soudce a jejich příklad by strhával ostatní, protože srovnávání nezkorumpovaných se zkorumpovanými by působilo desinfekčním efektem na tu korupci. Navíc, jak by to začalo, tak by ani tolik peněz nebylo potřeba, protože by to ovlivnilo i společenskou diskusi a nezkorumpovanou justicí ohrožení zkorumpovaní politici by navzdory sociálně závislému davu byli nuceni zavést v důchodech princip zásluhovosti. V tomhle kontextu by se mohli o nadační podporu přihlásit i prokurátoři, například takoví, kteří znemožní policajtům ohrožovat podezřelé jejich právní a ekonomickou negramotností nebo odmítnou rozhodovat o stížnostech na postup vyšetřovatelů, který sami nařídili.
 
Tohle je například problém, který poukazuje na beznaděj, že by s tím mohli udělat něco politici. Tenhle nešvar, že si v trestním řízení stěžujete k tomu prokurátorovi, který to vaše nezákonné stíhání organizuje nebo braní stíhání někoho, kdo vás okradl, a nemá to opravný prostředek, to by mohl vyřešit nejoblíbenější politik sociálně závislého davu, ministr korupce a spravedlnosti z Plzně od Kindla pouhou změnou jeho vyhlášky. Samozřejmě, že on to neudělá, stejně jako jeho strana nemůže s korupcí bojovat tak, že by uplatnila nekorupční model veřejných zakázek, který praktikoval v minulosti některý její ministr, primátor nebo starosta, když se mezi nimi za dvacet let takový nenašel. A reformy chce teď dělat Nečas společně s opozicí, to znamená, že je už odpískal.

Někdo může namítat, proč jsem tak kritický k ministru korupce a spravedlnosti z Plzně od Kindla, když je ze strany, do které jsme za Klause všichni nesocialisté vkládali tolik nadějí. Jenže já jsem konfrontován s opakováním zkušeností po 40 letech. Tehdy jsem nastoupil jako ekonom do nové cihelny a pozoroval, jak se na pokyn strany, někdy až z ÚV, dodávalo někomu zadarmo. Ostatní pak radostně kradli, jak to šlo, asi 20 % produkce. Dnes vidím soudce, kterému ministr korupce a spravedlnosti z Plzně od Kindla nařídil pokrýt nehoráznou korupci. A má to tragikomický obraz, proti kterému by měla mnou vymyšlená nadace bojovat, což by byl vlastně jen velmi positivní vedlejší produkt její existence.

Ten ministrem navedený soudce, po několika marných pokusech zahodit žalobu na rozsáhlou korupci konkurzních kolegů a v konfrontaci s tím, že žalobce má zahraničního vlastníka, začal pod hrozbou mezinárodní arbitráže se zřejmou nevolí provádět důkazy, aby oddálil projednávání odvolání na zamítnutí žaloby. Našel seznam důkazů žalobce a začal diktovat, že čte se důkaz 1, čte se důkaz 2 atd. Nic víc. Žalobce jej upozorní, že tohle je nezákonné a tak soudce požádá žalobce, aby mu vždy řekl, co v tom důkazu je. To je taky nezákonné ale aspoň něco, co prokáže, že o korupci a nezákonnostech skutečně věděl. Pak diktuje, že podle názoru žalobce je v důkazu to a to. Na námitku, že je čten důkaz, kde správce konkurzní podstaty přiznává, že mu soudce nařídil nakládat s několika stovkami miliónů, které nejsou zapsány v konkurzní podstatě a které dle předcházejícího důkazu, pravomocného rozsudku, patří žalobci, tedy mu soudce nařídil jednat nezákonně, což by měl i soudce při znalosti zákonů pochopit, soudce odvětil, že to bude předmětem až hodnocení důkazů. Ať mi někdo vysvětlí, jak to bude hodnotit, když nečetl ani neposlouchal žalobu, nečte důkazy. Navíc při aplikaci logického součinu už byl zločin prokázán a dokazovat by dále nebylo potřeba. Zástupce toho povedeného ministra se k důkazům vůbec nevyjadřuje (v právním státě by to bylo považováno za nespornost tvrzení žaloby), jinak ve prospěch konkurzní mafie lže, jak může, a soudci opakovaně připomíná, že korupcí se nemá zabývat a že má žalobu odmítnout, protože žalobce nic neprokázal. Směšné je, že zástupce toho ministra klidně tvrdí, že zákony znějí jinak, než jsou napsány, a pro soudce jsou tato tvrzení nad zákon. Jak tomuhle čelit?

Další ministrem navedený soudce musel dokonce k zamítnutí žaloby demonstrovat úplnou idiotii. Žalobce chtěl po ministerstvu korupce a spravedlnosti, aby mu zaplatilo miliardovou škodu s desetiprocentním úrokem. Po roce to dal k soudu, že chce miliardu a sto miliónů a další desetiprocentní úrok až do zaplacení. Soudce odmítl vysvětlení, že žalobce pouze dopočítal úrok za tu dobu, co ministerstvo zpracovávalo dopis, že nic nezaplatí. Dokonce ignoroval, že za tu dobu co spor nechal ležet, škoda vzrostla o dalších 300 miliónů, tudíž, že se svými prodlevami na škodě významně podílí osobně. Takže tento ministra poslušný soudce rozhodl, že žalobu zamítá, protože částka na výzvě ministerstvu a na žalobě se liší o těch sto miliónů. V podstatě, kdyby zde bylo vymahatelné právo, platila Ústava, pak ministr, jeho zástupci a jej poslouchající soudci se dopouštějí trestného činu účastenství na bezdůvodném obohacení konkurzní mafie, které v rozporu se zákonem uloženou jim povinností umožňují dokonat a trestné činy mafiánů promlčet. 

A tahle rakovina nezákonnosti se justicí samozřejmě šíří rakovinovou rychlostí a tak přijdete k dalšímu soudu, kde známý akciový vyděrač soudu obhajuje žalobu jeho klientů, kteří se deklarují za akcionáře žalovaného, tím, že tvrdí, že jeho klienti mají jen kopie akcií, protože nikdy originál nedostali, a soudce to považuje za důkaz toho, že jsou akcionáři, když sám před pěti lety tu akciovku vymazal z obchodního rejstříku na základě fůze s jediným, 100% akcionářem, dnes žalovaným. Jak říkal předseda Ústavního soudu, některé věci v naší justici nejdou, protože jsou soudci nekvalifikovaní. V kontextu mého reportování je ale podstatnější, že ten akciový vyděrač získal za klienta bývalého předsedu KSČ toho soudu, který toho soudce a předsedu toho soudu do KSČ před dávnými lety přijímal. Tady se propojují organizované zločiny minulosti s organizovanými zločiny současnosti. A vždy se jedná o korupci zastřešenou až těmi nejvýše postavenými a vždy jde o boj proti kapitalismu.

Ten boj proti kapitalismu je takový, že dokonce nenajdete ve veřejném prostoru nikoho, kdo by přiznal, že ví, co je korupce. Soustředění se na prokazatelný úplatek právě umožňuje korupci, která se tu tak rozmohla. Korupcí je umožnění praní špinavých peněz, to jsou i přeměny nebo převody majetku za účelem zatajení nebo zakrývání nedovoleného původu majetku nebo pomoc jakékoli osobě, která je zapojena do spáchání předmětného trestného činu. Přeložme to do češtiny. Pokud někdo převádí majetek státu či obce do soukromých rukou prostřednictvím předražených, to je neférově zadávaných, zakázek, pak je to korupce. Stejně jako, když někdo dělá, že to nevidí, jako když konkurzní soudce nevidí zkreslování účetnictví správců konkurzních podstat a policejní ředitel vykazování mimořádných výkonů v mzdovém účetnictví policie. A v neposlední řadě i nepřehledné státní rozpočtové účetnictví, kterým se distribuují veřejné peníze na neférově zadávané zakázky. Aby ta korupce mohla dál pokračovat, tak se všichni dirigováni Moravcem z ČT radši dohodnou na znovuzavedení či už jen posílení policejního státu.

Jan Suchánek [1]

    My, osvobození z čtyřicet let trvající farmy zvířat jaksi nechce přijmout jakoukoliv odpovědnost za svůj stát a protože my jsme lid, který zde má svrchované práva, která nevykonává výměnou za právo zkonzumovat hned to, co z národního bohatství po bolševickém řádění zbylo, nebo za právo si zvolit ty, kteří si na dluh našich dětí na naši okamžitou spotřebu půjčí. V tom nám uniklo, že zemi ovládají mafie, které této naši slabosti využívají. A ukradly nám i právo na spravedlnost.

    Všichni se máme natolik rádi, že se nám tomu ani nechce věřit. Navíc, když úpadek má i mnoho dalších příčin a jsme manipulováni, abychom se zabývali jen těmi povrchními. K potvrzení mého tvrzení o fatálním vlivu naší zkorumpované jurokracie mám nesporný příklad. Tedy spíš jen té méně zkorumpované části, to je soudců, protože prokurátoři, kteří mají tak podivná pravidla, že nesmí škodit na nejvyšším státním zastupitelství ale na kraji ano, jsou mimo kategorie měřitelnosti jejich korupce. Sociologům a politologům k potvrzení mé hypotézy doporučuji teorii nejistoty. Pak je možno dosáhnout vysokého stupně jistoty.

    Právo, které nám bylo ukradeno je vlastně právo na spravedlivý proces před nezávislým soudem. To je chráněno Úmluvou i Listinou na ochranu lidských práv a svobod a tím tedy i pod ochranou Ústavy. Tady bych mohl narazit na obtíže s dokazováním a tomu se snadno vyhnu, když poukáži na právo, které to zásadní a základní podmiňuje a je definované jinde. V zákoně o soudech a soudcích je paragraf 80, který definuje, že „soudce je povinen při výkonu funkce se zdržet všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“. A tahle jeho povinnost je současně naším právem na „důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“, když ten zákon jakékoliv provinění soudce proti této jeho povinnosti považuje za kárné provinění a ukládá předsedům soudu a ministrovi spravedlnosti navrhovat takovému soudci kárné provinění.

    Takže při užití logického součinu, který naše postbolševická justice také ignoruje, nám všem ostatním musí vyjít, že tam, kde není „důvěra v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“, tam ani není právo na spravedlivý proces před nezávislým soudem. Abych tohle ověřil, přestal jsem soudce, kteří demonstrativně jednají pro justiční konkurzní mafii označovat za podjaté nebo vyloučené z řízení, protože podle občanského soudního řádu, když lžou, podvádějí, jednají v rozporu se zákonem nebo se dokonce účastní trestných činů v průběhu soudního řízení, není to důvod k jejich vyloučení. Jejich nezávislost se ztotožňuje s trestní imunitou. Začal jsem se hlásit ke svému právu na „důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“, kterou mi dle zákona musí soudce zajišťovat i v průběhu řízení. Absolutní neúspěch. Žádný soudce, kterému jsem i protokolárně nebo písemně sdělil, že jeho nezákonné jednání je podle zákona kárným proviněním, nepředal tento podnět účastníka řízení svému předsedovi soudu. Dokonce to neudělal ani jeden odvolací senát. A zákon jim to všem dokonce ukládá.

    Jeden zvlášť zkorumpovaný soudce se opakovaně bránil tím, že lhůta k výhradě podjatosti je pouze 15 dní, a najednou, když jsme po letech začali využívat poukazu na kárné provinění, se domluvil s kamarády na odvolacím soudu, že je to jen výhrada podjatosti. Po roce bude zamítnuta. Protože jsem důsledný a jako oběti justiční konkurzní mafie mi nic jiného nezbývá, několikrát jsem podnět s kárným proviněním soudce poslal ministru korupce a spravedlnosti a samozřejmě předsedovi toho konkurzního soudu. Oba mi sdělili, že nemám na nějaký subjektivní pocit „důvěry v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“ právo, protože oni vědí, že nic, co by ji mohlo ohrozit, se nestalo. Tím mimo jiné s bolševickou nadřazeností pošlapali mé Ústavou chráněné právo na moji čest, protože jejich jednání je totožné s označením mé osoby za nesvéprávnou.

    Dokonce ani správní soudy se mne nezastaly, když jsem tvrdil, že ministr a předseda soudu, když jednají jako úředníci státní správy s kárnou pravomocí dle zákona, by měli podle zákona jednat. Poukázali na to, že takovým rozhodnutím o popření mého práva na „důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“ nebylo zasaženo do mých práv (asi proto, že žádná nemám) a takové rozhodnutí nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví. Je pozoruhodné, že ve prospěch justiční konkurzní mafie už justice protiústavně definovala druhé úřední rozhodování soudů, které nepodléhá žádné kontrole, když občan má mít dle Úmluvy vždy aspoň jednou právo na opravný prostředek. To první je nekontrolovatelný dlouholetý (k promlčení trestných činů) seriál úředních rozhodnutí konkurzního soudce mezi prohlášením konkurzu a schválením úhrady malých zlomečků pohledávek okradených konkurzních věřitelů.

    Je mimo jakoukoliv pochybnost, že „nedůvěra v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“ je převládajícím pocitem v této zemi. Nikdy jsem ale neslyšel, že by někdo uspěl nebo se jen pokusil tohle právo uplatnit, tak silně naše duše zůstaly na farmě zvířat George Orwella, pardon, bolševiků. K tomu patří strach účastníků řízení a jejich advokátů, že se jim soudce pomstí za tu odvahu uplatnit svá zákonná, Ústavou chráněná práva. Jenže strachy podělaní jsou i všichni novináři. Pokud přijmeme falešný výklad zákona od zkorumpovaných předsedů soudů a ministrů spravedlnosti, že tohle právo se netýká účastníka soudního řízení, pak proč není volání po kárném potrestání těch soudců, kteří novinářům odmítají vysvětlit své kuriózní rozsudky? To je jejich absolutní pohrdání „důvěrou v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“ všech ostatních občanů. A u nás nic. Jak jsem řekl. A až vyroste strachy nepodělaná generace, bude pozdě. To bude vládnout právo šária. Teda jestli to Číňané nezastaví.

    Napadá mne krásný příklad toho, co nás čeká, když převládne vláda jurokracie. Řekněme, že politici jsou na tom o něco méně špatně než soudci, protože to nemají na furt i když strany organizují tak, aby to na furt měli. Tihle politici z nás udělají žebráky, protože se rozhodli pro drahou elektriku ze slunce. Včetně ODS, protože to posvětil její senátní klub. Soukromý sektor na tuhle fatální blbost reagoval nesmírně rychle, že to bylo i mimo možnosti chápání politiků (a mimo možnosti našich peněženek). A teď si představte, tu ještě šílenější neschopnost justice se přizpůsobovat. Teda tomu, že zde už nemáme diktaturu vedoucí síly společnosti. Z amerických filmů vidíte, jak z veřejnosti soudce vyvolává svědky. Tady soudci s jedinou mnou zažitou výjimkou prolamují anonymitu v soudí síní přítomné veřejnosti, aby případné svědky mohli ze soudní síně vyhnat jak za bolševika. Není to v žádné právní normě, takže to dělají nezákonně a navíc negramotně, protože se tito svědci mohou dovědět co se v soudní síni děje ze zvukového záznamu, který už soudci nemají odvahu zakázat. Dvacet let jim nestačí, aby se novým poměrům aspoň trochu přizpůsobili.

    To je jen malý střípek bolševických tradicí, které z nás dělají stále nesvobodnou zemi a i chudší, protože s drahou elektrikou už ani svoji skvělou polohu v středu Evropy nedokážeme zpeněžit. A bez změny v justici (a volebního systému) bude hůř. Ono je totiž zřejmé, že náš volební systém i justice generují vládu ignorance, protože neschopnost si uvědomit tu sabotáž konkurenceschopnosti naší ekonomiky a následující ztráty pracovních míst je umocněna i tím, že nikomu nedochází, že jako zdanění nafty přesměrovalo významnou část její spotřeby do zahraničí, tak stejně je možné, že průmysl nakoupí elektriku jinde a když ne, tak nám už dokonale zlikvidovali svobodný trh. My jako největší idioti ztratíme další miliardy na znehodnocení ČEZu. Menší spotřeba jeho produkce bude znamenat ještě větší podíl elektriky ze slunce a tím ještě větší průšvih, větší nárůst ceny. Aby byl zakryt absolutní nedostatek kvalifikace, tak se dnes budou naše elity zabývat tím, že zakážou činnost detektivních agentur, aby pak zjistili, že zákaz je v rozporu s Ústavou chráněným právem manželek politiků slídit, s kým jim manžel zahýbá.
 
    Z minulého textu se vytratil hypertextový odkaz na perfektní svědectví [2]známého novináře Janka Kroupy o korupci v naší justici. Proto zde odkaz opakuji. Fakt to stojí za poslechnutí. Jinak je dostupný z této adresy [3]