Protože považuji reakční síly v pozadí toho, co se zde děje, za principiálně levicové, jsem překvapen tomu úsilí ve veřejném prostoru, aby oranžovorudá representace sociálního státu nezískala dostatečnou většinu. Tohle může mít několik důvodů. Ten nejsmutnější je, že ti manipulátoři v pozadí vědí, že i ty pravicové strany nechtějí ohrozit budování sociálního státu. Možná jde o to, zabránit Paroubkovi, aby svým vládním selháním levici nediskreditoval. Tady jde ale spíš jen o zachování chaosu, který skutečně vlivným umožňuje se na náš úkor obohacovat, protože v tomhle volebním systému vzniklé vlády stejně nic nedokáží, když ten systém není schopen ani generovat politiky, kteří by s tím něco chtěli dělat. Read more »

Jan Suchánek [1]

    Jedná se o primátorku Chomutova, Ivanu Řápkovou. Když pominu, že ji načapala novinářka, kterou jsem pozorně sledoval již v privatizaci, jak se s její maminkou dokážou vyhnout všem problémům, o kterých mohli psát dřív než vyústily v obrovské dluhy, které jsme jako daňoví poplatníci museli zaplatit, tak jí a dalším novinářům nevadí, že mnozí u nás významní studovali práva při výkonu mnoha velmi náročných funkcí současně, což obecně znamená, že šlo o podvod, na kterém se účastnilo i mnoho universit. Takhle jsme mohli studovat my, když šlo o vědecký socialismus, kterému nevěřili ani profesoři, a mohli jsme na zkoušky chodit téměř z hospody.

    Podstatné však je, proč by si Řápková měla něco ze studií práva pamatovat, když je nepraktikuje a dle Ústavního soudu kvůli přílepkům zákony neznají ani soudci. A to je to podstatné co médiím absolutně nevadí! A na rozdíl od soudců se Řápková může podívat v případě potřeby do počítače, což soudci v soudní síni nemůžou. Žijeme v době, kdy třetina podstaty státu, soudní moc, je ovládána lidmi, kteří složili slib soudit dle zákonů, které neznají a které nepraktikují. Z toho musí být celá společnost totálně paralyzovaná a i když volby nevyhraje sociální hýřil na dluh, Paroubek, tak absence možnosti dovolat se práva u soudu se musí fatálně projevit. Tahle negativní tendence, když korupci máme jako v Řecku, nemůže být dlouho přehlušována naší strategickou výhodou, že to k nám mají Němci a Rakušáci blízko.

    Shodou okolností mám několik čerstvých zážitků, jak soudy hájí své právo být nezávislými na psaném právu. Jedna soudkyně mi teď řekla, že mám pomatenou představu o právu. Jak k tomu došlo? Vynesla rozsudek, že z exekuce se vylučuje majetek žalobce, který je právnickou osobou a měl ve svém sídle v nemovitosti majitele, který není účastníkem exekuce, deponovány počítače a další vybavení své kanceláře. Soud konstatoval, že se neprokázalo, že ty věci jsou majetkem osob povinných a žalobce prokázal, že je jejich vlastník. K tomu poznamenávám, že, kdyby ty věci patřily osobě povinné, tak by byly vyloučeny z exekuce ze zákona, protože slouží k podnikání. Zeptal jsem se soudce, protože zřejmě je osobou velmi inteligentní, proč nestačilo konstatování, že nikdo neprokázal, že je to majetek osob povinných? Marxista nevěděl, že v právním státě se nesporné držení považuje za průkaz vlastnictví, a nevěděl, že pokud se k tomu nehlásí osoby povinné a není to žalobce, že je to ze zákona majetek státu nebo obce!

    Podle soudu je to prý tak, že se musí prokazovat proti rozhodnutí (pologramotných) vykonavatelů exekutora vlastnictví toho co máte nesporně ve svém držení. I v případě, že to máte ve své kanceláři na adrese, kde bylo osobě povinné jen poskytnuto přístřeší a doručovací adresa a exekutor lepí nálepku „zabaveno“ vedle vašeho firemního označení evidence majetku. Neměl jsem odvahu se zeptat, kde je tato povinnost v nějakém zákoně deklarována, když můj počítač to v ASPI nedokáže nalézt. Tak jsem jen poukázal, že tohle už od roku 1989 neplatí a že jsme se snad vrátili k právním zásadám, které byly deklarovány snad ještě před vznikem římského práva a jsou na těchto zásadách vybudovány právní státy severoatlantické civilizace. Na to jsem se dověděl o té své zmatenosti a soudce přiznal, že on se žádné římské právo nikdy neučil. Takže se učil jen bolševické třídní právo a to prosazuje a solidárně to prosazují i jeho kolegové. Nikomu to nevadí, takže je to normou a nemáme právní stát! Vždyť ani o tom Motejlovi teď nebyl nikdo schopen říct, že by cokoliv za těch dvacet let udělal k debolševizaci justice.

    Tenhle příklad je jen malou součástí celého komplexu bezpráví. Kdysi jeden „kupónový zbohatlík“ bývalé manželce koupil od jejich příbuzných na rozloučenou dům, který oni společně restituovali. Jeden její bratranec si nenechal peníze na daň z převodu nemovitosti a chtěl, aby ten zbohatlík mu na ni ještě přidal. Ten mu to nedal a tak bratranec dal k soudu, že mu nebylo za jeho část domu zaplaceno a jako důkaz použil před notářem potvrzenou úhradu. Soud po letech, kdy ignoroval rozvod zbohatlíka se sestřenicí žalobce, která žalobě pomstychtivě přikyvovala, po letech konstatoval, že potvrzené úhradě nevěří a žalobce jako oprávněný celou exekuci namířil na toho zbohatlíka. Ten už samozřejmě dávno nic neměl jako typický rozvedený a oškubaný a přistěhoval se k nové manželce jen se svým neexekutovatelným „know how“.

    Exekuce, namířena jen na nebohou novou manželku bývalého zbohatlíka, zrekvírovala vše v jejím domě i na zahradě. Výsledkem byly čtyři žaloby, které poukazovaly na nezákonnost jednání exekutorových vykonavatelů, kteří se vysmáli i policajtům, kteří se je pokusili od toho odradit a kteří před nimi nakonec radši utekli. Exekutor nejen, že nenašel žádný byt povinného, ale ani místnost povinného, kde by soupis šlo legitimně provést. Žádný ze čtyřech soudců, ke kterým žaloby doputovaly, nejednal dle zákona, aby tu nezákonnost vzal na vědomí a dle zákona na ni reagoval. Povinný, jemuž exekutor nic nezabavil, se do všech sporů přihlásil jako vedlejší účastník, protože namítal, že pokud se z rozhodnutí exekutora stane majitelem něčeho, co mu nepatřilo, pak by z toho musel zaplatit daň z příjmu, kterou nemá z čeho zaplatit, protože mu exekutor vše zabavuje. Byl by tak vmanipulován do trestného činu krácení daně. Jeden soudce se dokonce vzbouřil, po roce vedlejší účastenství odmítl, aby soupis mohl trvat co nejdéle, a věc posunul k soudu odvolacímu.

    Oprávněná osoba dokonce soudcům napsala, že o majetku povinného nic neví a že povinný je pěkný lump. Na základě toho jeden soudce žalobě po půl roce vyhověl, protože tvrzení žalobce byla nesporná. Další soudce se začal hádat o soudní poplatky, kdy si vymyslel, že za každou věc se musí platit 1000 korun, když si při totálním úniku mimo logiku spletl věci s všemi položkami exekučního soupisu, z kterého šlo v tomto případě žalobci jen o třetinu. Zase musel nakonec odvolací soud dát žalobci zapravdu, že se dle zákona tak, jak na to žalobce od počátku poukazuje, platí jen 1000 korun za celou žalobu bez ohledu na počet věcí. Nakonec i tenhle soudce po více než roce vyloučil všechno žalované z exekučního seznamu. Jen si proto vymyslel formulaci znovu naprosto mimo zákony. A na co se ještě čeká? Již druhou cyklistickou sezónu na vyloučení kola provdaného potomka majitele nemovitosti, které exekutor sepsal nezákonně v garáži, která je také „bytem osoby povinné“ dle exekutorského výkladu práva. Takhle daleko to dospělo, když soukromí právníci v roli exekutorů se stali součástí justice a mohou opřeni o solidaritu v třídním právu školených soudců realizovat své neuvěřitelné zisky. Kolik tahle justiční mašinérie asi stojí daňové poplatníky a kolik lidí nezvratně ožebračí a připraví o práci? 

    V tradici těch marxisticko-leninských třídních soudců pokračuje i mladá generace. Už čtyři mladší soudci mne přesvědčili, že pro ně psané právo nemá žádný význam. Projednávají žaloby na škodu způsobenou nesprávným úředním postupem konkurzního soudu, prachsprostou korupcí. Za celých deset let nebyl jediný poukaz poškozených na demonstrovanou korupci jakkoliv zpochybněn. Pominu, že všichni se podílí na žalované škodě, protože zatímco jako soudci nejednají, což je také nesprávný úřední postup státu, tak škoda narůstá o stovky miliónů v úrocích. Nejkrásnější z těchto soudců má na svědomí úrok již za ¾ miliardy a ještě 1600 dní po podání nepřečetla žalobu. To je nezpochybnitelné zavinění soudců a vylučuje to naději na spravedlivý proces, protože takový soudce je také podjatý, neusvědčí sám sebe. Jenže, když už nesouzení je neúnosné, tak tito soudci, nová justiční krev, naděje právního státu, musí vykázat nějakou činnost.

    Co myslíte, že tito „soudci“ udělají. Jsou jenom z obvodu, odborně náročné konkurzy musí dělat soudci z kraje. Korupci těch lepších krajských konkurzních dělají ti hloupější obvodní. Podle toho to vypadá. Žalobu nečetli a vůbec nemají ponětí o co jde a tak, aby jim nikdo nemohl vyčítat, že nic nedělají, opakovaně žádají, aby žalobce určil, kterým nesprávným konkrétním úředním rozhodnutím mu byla způsobena škoda a kdo to nesprávné úřední rozhodnutí zrušil. Žalobci si stěžují, že oni žalují dle jiného paragrafu jen nesprávný úřední postup, když stát jednal stále v rozporu se zákonem, neučinil nic, aby chránil jejich vlastnická práva, což je jeho povinnost ze zákona, a neučinil nic, aby se organizovaný zločin bezdůvodně neobohatil o stovky miliónů, jak prokazují dokumenty konkurzního spisu vedeného soudem. Navíc žalobci poukazují, že ten nesprávný úřední postup v nezákonném konkurzním řízení trvá již deset let. A zase další urgence od soudců, že žalobce má určit, kterým nesprávným konkrétním úředním rozhodnutím mu byla způsobena škoda, jinak se poučuje, že žaloba bude zamítnuta. Žalobci o voze a soudci o koze. Absolutní odmítnutí žalobcům práva na přístup k spravedlivému a nezávislému soudu.

    Tohle se dá v českých justičních poměrech dotáhnout až k tomu, že soudce prohlásí a mám to nahraný, že se nemůže řídit podle čl. 10 Ústavy evropskými úmluvami o korupci, protože v občanskoprávním řízení on není žádným vyšetřovatelem. Ignoruje žalobce, který mu říká, že z Ústavy a občanskoprávní úmluvy o korupci platí, že žádnou takovou výhradu nesmí učinit a že žalobce se pouze dovolává jeho povinnosti umožnit důkazy korupce, které mu byly předloženy, presentovat. Proč soudci demonstrují, že o právu ví míň než Řápková a inteligence mají jen na zvláštní školu? Protože tuhle korupci zastřešují a vynucují ministerstva financí a spravedlnosti, aby zabránily dalším výdajům z rozpočtu. Ty ministerstva mají malou protikorupční linku a obrovské útvary na popírání korupce. Další ve věci angažovaní soudci prostě nedělají nic, čekají až žalobci ekonomicky zkolabují, nebo, jak jsem už psal, aplikují perpetum mobile, že je nutno opakovaně žádat ministerstvo, zda nezaplatí poškozeným aspoň nově naběhnuté úroky.

    To vynucování akceptování a ochrany korupce vyplývá z toho, že předpokládám, že dělení s konkurzními soudci o provize by bylo logisticky příliš náročné, jde o cisterny „kapříků“. Ti soudci nebyli koupeni, těm se to nařídilo a dostali ujištění, že je odvolací soudy v jejich nezákonném jednání podrží. Tohle poukazuje také na to, že se jedná o zločinné spolčení, musí se zabránit, aby se ani jediný soudce od korupce nedistancoval. Konkurzní mafie není řízena někým mimo státní správu, ale je přímo organickou součástí českého státu. Na těch ministerstvech to vymýšlí a koordinuje někdo s STBáckým sebevědomím a hloupostí, protože ten zločinný korupční postup soudci aplikují v souvislostech, které jsou občanským soudním řádem přímo vyloučeny. Navíc po socialisticku jde i v sociálním přerozdělovacím státu o to, aby justice fungovala co nejhůř, protože tím si vynutí další dotace z rozpočtu i výpalné od klientů spřízněných advokátů.

    Tohle co popisuji, je jen dalším znakem pokračující rebolševizace naší justice, když dřív sloužila justice organizovanému zločinu, který oficiálně vládnul a kryl to dokonce ústavou. Teď je ten organizovaný zločin skrytý a protiústavní. Co jsou ti soudci za charaktery? Já viděl otce, jak se k právu hlásil jen pokud při dálkovém studiu tehdy ještě probírali římské právo, pak už nikdy a v 68ým se propadl do hlubokého studu. Jak by dopadlo Německo, kdyby neprovedlo denacifikaci justice? Žádný hospodářský zázrak! Proto taky po sjednocení zlikvidovali v bývalé NDR bolševickou justici jako celek. Rakovinový vřed se neponechává samosprávě. Takže možná štěstí pro tuhle zemi, že Řápková plzeňské právo hned zapomněla. Ironií v celém tomhle korupčním marasmu je, že prostřednictvím Rusů se tohle dostalo až před Evropský soud pro lidská práva, který se v právních státech s ničím podobným dosud nesetkal. Ten proto dne 14.1.2010 rozhodl, že evropský právní stát odpovídá za škody, které způsobí správce konkurzní podstaty.

    Tenhle článek jsem měl dopsán před tím, než se u Moravce sešla elita justice. Tam jsme slyšeli, že asistent soudce je produktivnější než soudce sám a měla by část nadbytečných soudců nahrazena asistenty, ale pro ty potřebujeme nové budovy, aby si měli kam sednout. Jak vidět, logiku po právnících chtít nemůžeme. Vesecká například národ, přítomnou ministryni a Moravce nevyvedla z omylu, že její úřad prokurátory kontroluje, když ve skutečnosti je kontrola prokurátorů systémově vyloučena. Podstatné je přiznání této elity, že nemá žádnou ideu systémové debolševizace justice, když paní ministryně blouznivě fabuluje, že nárůst žalob proti exekucím a konkurzním správcům je výrazem důvěry v justici. Doufám, že čtenáře úspěšně přesvědčuji, že je to jen důkazem řádění justiční mafie a zoufalství jejích obětí. Obrazem setrvání v třídním právu a v despektu k individuální svobodě je to, že presumpce neviny se prý má vykládat tak, že prokurátor má žalovat k soudu i v případě, že má pochybnosti. S tímhle bolševickým přesvědčením je pak jasné, že korupce musí být dovedena k dokonalosti, protože jen moje nezákonné trestní stíhání prokurátorem, který (ne)měl pochybnost, jestli se z inkasa pohledávky má platit daň z příjmu, vytvořilo mnohamiliardové škody. Pak, aby se ty škody platit nemusely, musí ministři prosadit takové neústavní ovlivnění „nezávislé“ justice, které je samo jen a jen korupcí.

Jan Suchánek [1]

Nikdo z davu sociálně závislými voliči volených politiků nechce být první, kdo řekne, že se model sociálního státu zhroutil, když ne všude, tak aspoň pro začátek v Řecku. Merkelová se rozpomenula na své mládí, kdy s vášní svazáka budovala NDR, a se Sarkozim jako představitelé fiktivní evropské pravice zavedou demokratický centralismus pro celou EU, aby k pokračujícímu úpadku regulovali celou EU. Místo toho, aby členové EU soutěžili, který model státu je nejefektivnější, a ti zadlužení se učili od těch nezadlužených, budou budovat v rámci multikulturalismu rozpočtovou monokulturu. Obrazem toho je, že v neděli Janota přiznal, že jede do Bruselu, aby se tam teprve dověděl o čem se bude vrcholný orgán ministrů financí jednat. Zřejmě mu tam i řeknou, jak má hlasovat. Jen krok k Evropské plánovací komisi. My co už zažili bankrot socialismu, víme o co jde. Číňané vědí, že Evropa jejich expanzi čelit už nedokáže.

Našel jsem jen jednoho blogera, který poukázal na to, že pomoc Řecku je vlastně jen pomoc německým a francouzským bankám, kterou mají zaplatit i ti chudší v Eurozóně a nakonec vlastně i my. Řekové už nikdy z daňových výnosů za distribuci dováženého zboží a za turisty výdaje sociálního státu nezaplatí a ani se moc neomezili. To je jejich provize za účast na tom francouzsko-německém podvodu. V mediální blahobytné společnosti se již vlády zcela ujala ta většina podprůměrných a v chaosu demonstrací jejich informačních šumů se relevantní informace zcela ztratí. Jinými slovy z prestiže rozumu a vzdělanosti nezbylo vůbec nic. A tak jako dál připlácíme na drahé bio v naftě a benzínu a draze zamořujeme pole slunečními články, tak se idiotsky budeme dál zadlužovat ve prospěch řeckého dalšího zadlužování. A v davu sociálně závislých prudce klesá inteligence všech účastníků. To dokumentují nejen stávkující řečtí piloti, lékaři a učitelé.

Pokud se mnou někdo chce nesouhlasit o podvodu s pomocí Řecku, která není v žádném případě projevem demokratické vůle národů EURozóny, pak mu poskytnu další informaci k potvrzení mého názoru, kterou vlastně přebírám z publikovaného rozhovoru s Klausem. Řekové půjčku od nikoho nepotřebují, jejich banky dostanou peníze na nákup vládních dluhopisů od své centrální banky a ta je dostane od ECB za dluhopisy řecké vlády, které ECB akceptuje jako plnohodnotné platidlo. To taky ukazuje, jak ti evropští socialisté ve vládách zemí, které na půjčce Řecku prodělají, jsou obklopeni laickými poradci, když spíš jsou obklopeni jen zprostředkovateli korupčních provizí.
 
Nejinak je tomu u nás. Podvod s vládní dotací ztrátovým ČSA, který EU prošetřuje, bude vláda řešit dalším podvodem, za který by prokurátoři kteréhokoliv podnikatele rádi nutili zaplatit výpalné. Několikamiliardovou pohledávku státu za ČSA změní vláda na kapitálový vklad. ČSA mají zápornou hodnotu a změnou jejich závazku na vlastní kapitál se nic nezmění, protože akcie ČSA budou mít dál nulovou hodnotu. Proto bude muset stát v tom Osinku, co je v likvidaci a který státu na takové operace slouží, zkreslit účetnictví, což je korupční trestný čin. V politice a médiích není jediná osoba, které by to vadilo, když vyslovuji podezření, že nikdo z nich nemá na to, to pochopit. S tím souvisí i to zpochybňování konstatování presidenta, že řecká krize je zaviněna EURem. Kritici nevysvětlují, proč nás míjí maďarská krize a řecká ne. Ten rozdíl je právě v EURu a nebýt EURa, pak by si Řekové mohli se svým sociálním státem plynule chudnout k naší výstraze a lacinější dovolené a ne i na náš náklad.
 
Tohle je fatální úpadek. Kdo půjčí těm na pokraji krize, kteří si mají na pomoc Řecku sami půjčit? Jak portugalské balancování na hraně krize utiší to, že si budou muset půjčit ještě víc k nevratné půjčce Řekům? Pomoc Řecku taky zpochybní úsilí těch několika málo zemí, které na krizi reagovali s péčí řádného hospodáře. Jejich voliči si taky řeknou, že mají právo jako Řekové, aby i jim bylo na sociální jistoty přispěno z vůle dua Sarkozy a Merkelová. Už se to projevilo v Británii. Neposkytnutí parlamentní většiny konzervativcům je taky projevem vůle voličů sociální stát v Británii zachovat nedotčený. Jenže nafta a čínský zboží se budou dál zdražovat a tak chudnout budeme, ať volíme, jak chceme. V informační společnosti se procesy urychlují k zvětšení výchylek cyklů a tím i k prohloubení krizí. Budování a upevňování větších celků jako je EU k uklidnění trhů ve stylu „nedívejte se, když vám hoří dům“ vede k dalšímu odložení řešení, dalšímu zvětšení výchylek cyklů a tím i k dalšímu prohloubení krizí.

Téhle nejisté budoucnosti naše společnost čelí dvěma významnými projevy. Nejdříve se státní moc se zakopává v zákopech byrokratického parazitování. Paní ministryně spravedlnosti nedávno přiznala, že nejen je těch úředníků na jejím úřadě moc ale jsou ministrem neovlivnitelní. To je taky znakem toho, že ministerstvo spravedlnosti je mimo kontrolu právním státem a pak je neprokazatelné, že není v službách organizovaného zločinu. Při privatizaci generální ředitelé státních podniků s jejich týmy reagovali na nová představenstva tím, že je korumpovali. Totéž musely udělat ministerstva a radnice s politiky. Dnes už ví ministerstva a radnice, že politiky mohou lehce manipulovat. Nebo lépe, organizovaný zločin ví, že může politiky snadno manipulovat.
 
Druhým projevem tuzemské reakce je útěk české buržoasie. Už se to provalilo na veřejnost, že tuzemští kapitalisté utíkají do daňových rájů a stěhují se pod ochranu právních států. To je významné. Z této zkorumpované země utíkají i ti, kteří na úplatky či výpalné státním či obecním orgánům mají. To znamená, že se bojí justiční mafie. To co tu běžně reportuji, to je jen malý odlesk toho, čemu česká buržoasie musí čelit. Ilustrujícím je, jak soud a marxista Zaorálek označili miliardáře Bakalu za gaunera. Postbolševický soudce vůbec nerespektuje, že Bakala má dle Listiny základních práv a svobod právo na ochranu jeho cti. Tohle je mor kontinuity třídního práva, kterým trpí naší justice bez ohledu na Ústavu. V očích marxistů, politiků i soudců, měl Bakala kriminálně podvést své akcionáře a z jejich majetku řešit sociální problémy Ostravska, které marxisti způsobili. V rámci absolutní ekonomické ignorance by měla být zodpovězena otázka, kdo bude platit rozpočet obce Modrava, až naši politici a soudci Bakalu přinutí zůstat ve Švýcarsku? Sociálně závislá lůza může rozhodnout, že z platů soudců! Zaorálek určitě ne ze svého budoucího platu ministra, na který se mu všichni složíme.

Takhle jsme se už jednou v historii rozhodli. Rozhodli jsme, že nechceme kulaky a nakonec nás bolševici krmili jen bůčkem a zelenejma bramborama. Teď dokonce elitní soudci rozhodli, že třídní nerovnost nebude platit jen v zdanění ale i pokuty se budou platit podle majetku. To organizovaném zločin poskytne od soudců i informační základnu o tom, na koho si vyšlápnout, protože stát bude pro účely pokutování muset lidem lustrovat majetek. Zase dokonalý bolševický útok na vlastnická práva, což v historickém kontextu signalizuje útok na samotnou svobodu.

Můžeme se domnívat, že tohle všechno je odvozeno jen od okouzlení západních politiků marxistickými iluzemi a od útěku východoevropanů z nejistot svobody k jistotám nesvobody mládí. Podstatné je, že tohohle umí využívat německý a francouzský velkokapitál a východoevropský organizovaný zločin. Na závěr jen malý příklad. Psal jsem, jak v souvislosti s budováním korupčních závazků mezi konkurzním soudem a ministerstvem spravedlnosti došlo k tomu, že asi nechtěně byly provedeny před soudem důkazy korupce. A organizovaný zločin již koná k nápravě. Ačkoliv ministerstvo opakovaně tvrdí, že nemůže zasahovat do soudních řízení, pak teď po prvním jednání ve věci po dvou letech od podání žaloby, kdy byl proveden jen důkaz, který ministerstvo samo navrhlo, již probíhá kontrola ze strany státní správy soudu, což znamená, že žalovaný stát adresuje soudci významnou hrozbu, aby si nedovolil do korupce jakkoliv i jen omylem zasahovat.

Jan Suchánek [1]

    V rámci rozsáhlé bouře levicových aktivistů za Issovou a Mádlem pošlapané právo staříčků volit zpět jejich minulost – socialismus zaniklo mnoho podstatného, co to video připomnělo. Například to, že tím vzorovým videem v USA levicový intelektuálové štvali proti důchodcům, aby volili Hussaina Obamu k zavedení socialismu či aspoň učinit socialistický rozvrat jejich země a důchodci se proto vzdali amerických tradic svobody a individuální odpovědnosti, zatímco tady je to opačně. Tady je ta tradice vzít šlechtě, vzít židům, vzít Sudeťákům, vzít buržoasii, kulakům a emigrantům – a nakonec socialismus. Jak američtí tak naši socialisté chtějí stejné, jen babičky a dědečky máme jiné.

    Mně se zdá, že je tu až příliš překážek k tomu, aby bylo možno babky a dědky od jejich pro vnuky tak fatální volby přemluvit. Nejdříve děti sami těch babek a dědků jsou v tom duchu socialismu až po uši. Ta závis vůči zbohatlíkům není jen výsadou stáří. Ale i to jak se mnozí nejsou schopni zbavit návyků, na kterých byl socialismus, zločinná vláda jedné strany, budován. Soudci, prokurátoři a policajti v stylu bolševického třídního práva a výše uvedené tradice stále ignorují vlastnictví. Všichni zaměstnanci státu cítí despekt k těm, kteří u tržně soutěžících kapitalistů vydělávají víc než oni. Taky se těm dospělým líbí vzdát se odpovědnosti za své rodiče i za své stáří, ať se o rodiče postará stát a o nás samotné v budoucnosti děti těch druhých.

      Zdrojem nepřemluvení je také to, že mladí jsou také levicoví. Říká se kdo v mládí nebyl levicový, nemá srdce, a kdo je i potom, nemá rozum. To je nesmysl. Mladí se jen potřebují psychicky zbavit závazků za svou závislost na rodičích a proto jsou pro práva každého dostat mnohé zadarmo! Jsou levicoví, žádná solidarita, čisté sobectví. A to podstatný, i kdyby děti a vnuci těch babek a dědků nebyly sami levicoví, tak dnešní blahobyt sociálního státu na dluh učinil babky a dědky tak ekonomicky nezávislé na potomcích, že se babky i dědci cítí zcela být oprávněni být i názorově zcela na potomcích nezávislí. Při řešení rodinných mezigeneračních problémů jsem nenašel přes usilovnou snahu nikde žádnou radu opřenou o positivní zkušenost se starými rodiči.

    Pamatuji, jak na vysoký na mne v 68ým křičela nějaká filosofka, že nebudu zlehčovat socialismus, když ona na stavbě socialismu přišla o zdraví. Nemůže nikdo chtít po staříčcích, aby volbou zpochybnili své mládí. Co bychom po důchodcích chtěli, když vzdělaní a mladší právníci v rolích soudců, prokurátorů, vyšetřovatelů a státních úředníků se odmítají také vzdát svého vzdělání v bolševickém (ne)právu. Chyba Havla a Klause, že nikomu a hlavně dnešním důchodcům (a právníkům) neřekli, že jim socialismus prostě zbankrotoval. Rusové si za zlevněnou naftu nechtěli už kupovat naše předražený Tatry. Pak si dnešní důchodci prožrali privatizaci. Řekové taky nakonec budou muset prodat ostrovy. Takže na našich důchodcích leží břímě obrovské viny a to taky volbou nepřiznají. Přidejte k tomu, že oni mají volební povinnost, protože za každým z nich s volební urnou i přiběhnou. Pak je volba téměř jistá i když nerovná. Jen fenomén Klaus jim to chvíli kazil. Řekové taky budou hlasovat, že Němci i my jim máme jejich sociální jistoty zaplatit.  
 
    Do těch odsudků Issové a Mádla se furt pletla argumentace zásluhovostí. Kde je mimo socialistické magoření něčím daná nějaká zásluhovost. Kdo si zasloužil, aby musel spát na letišti, když bouchla na Islandu sopka? Jakou penzi jsem si zasloužil, když jsem při plnění pětiletých plánů vědeckotechnického rozvoje dlouhá léta se spoustou kolegů absolutně nic nedělal a komunisti byli rádi, že jsme nic nezkazili. Pěkně o tom psal na Neviditelném psu Václav Vlk starší. Ani jsem si nezasloužil, že nemám důchod žádný, protože mne justiční konkurzní mafie v tajném státním informačním systému označila za nepřítele státu, a po letech placení daní jak mourovatý, jsem byl zbaven práv a odsouzen s cizí identitou platit fabulovaný mnohamiliónový dluh za někoho jiného a exekutor mi ještě sedm let bude brát vše co bych vydělal. Kdo bude solidarizovat se mnou a statisíci objekty exekucí?

    Nelze nikomu nic zaručit, ani že sedlák bude mít co sklidit, ani že úrodu prodá. Jako v Hrabalovi (asi Krasosmutnění) jeho románoví rodiče, co v pivovaru celý život škudlili na penzi, aby jim nejdřív národní a pak internacionální socialisti vše prošustrovali a oni skončili v chudobinci. Princip zásluhovosti socialisti v souvislosti s penzemi popírají sami téměř absolutně. Pokud si kdokoliv šetří na penzi, pak může být celkem jist, že mu socialisti jeho úspory spálí v inflaci, v jedině kterou může vyústit ten tisk ničím nekrytých peněz. Zasloužili si to ti, co spořili, nějak? A ještě můžou být rádi, že jim ti socialisté nezačnou válku jako naposled.

    Dokonce budování stále větších pojistných systémů a dokonce monopolních jako je sociální stát nebo EU vede k ještě nezaslouženějším a ještě hůř řešitelným krizím. Pojistkou k nezaslouženým rizikům bylo již na samém počátku desatero svým přikázáním „Nepokradeš!“ Státním násilím vymáhané sociální daně, kolektivní krádež, netvoří žádnou zásluhu, jsou hříchem a vedou ke krizi, které začínáme čelit. Jakou zásluhou může být to, že řečtí socialisté a odboráři, když nechci použít výraz vydírají, hrají s jejich věřiteli pokra, když nemají v ruce ani dvě sedmy a stále přihazují vyšší sázku? 

    Dokonce nejde ani o solidaritu. Budovatelé socialismu nebyli solidární s těmi, co si zásluhy vysloužili před únorem 48. Když jsem býval na prázdniny u dědy a babi, tak maso bylo jen v neděli a v sobotu buřt. Dnes jde o volební vydírání. Moje matka byla nakonec sama ve velkém 3+1, dotované teplo zásadně větrala a dotovanou teplou vodu zapomínala zavírat. Vedle v obecní garsonce byla matka samoživitelka s dítětem za tržní nájem, 4x tolik co má matka za 3x větší byt. Vnoučata jinde ještě dráž. Někde jsem četl, že dva pracující platí důchod jednomu důchodci. K tomu přidejte, že jeden z těch pracujících je státní zaměstnanec a máte hned, že platí jeden dva. Ten jediný skutečně pracující třeba ještě živí dvě děti s vyhlídkou, že ti budou cizích lidí živit ještě víc. A k tomu ještě enormní náklady na zdravotní péči o toho důchodce. To je idiotský nesmysl, státem organizovaná pyramidální hra a ne solidarita.

    V tomhle všem je ta levičácká lež a zášť tak silná, že zde neexistuje idea, že bychom měli hledat mezi námi nové Bati a Křižíky a dát jim šanci nás zaměstnat. Nikde žádný příklad, jak naši miliardáři k majetku přišli. A už vůbec ne inspirující. Jen já jsem, než mi justiční mafie ukradla fabriku, zajišťoval práci 400 lidem. A to jsem tam jezdil jen jednou týdně. A vina je na nás všech. Ta víra v socialismus se projevuje i v pracovních vztazích. Usilovat o zisk zaměstnavatele a brát na sebe riziko odpovědnosti, čemuž říkám tvůrčí konflikt, to my neradi. Přednost má pohodlný rituál a kolegiální solidarita i za míň peněz. I to je důvod, proč justici ovládla mafie.

    STBáci nás měli přečtený a vědí, že jsme se moc nezměnili, a když v justici zůstali ti samí soudruzi soudci a prokurátoři, tak proč toho nevyužít, nezorganizovat konkurzní mafie a vydírání fabulovanými obviněními bez poškozených. Dokonce jsem přesvědčený, že ti státem placení právníci pro organizovaný zločin mnohdy dělají zadarmo jen, aby utěšili svoji třídní nenávist. Levicoví evropští politici taky nechtějí opustit ideje svého maoistické revolty mládí a teď za nás půjčí Řekům, aby se ti mohli dál zadlužovat. Takže militantní řečtí důchodci zvítězili nad českými důchodci a to se bude muset u nás na třídní nenávisti mocně zapracovat, aby tohle naše babky a dědci akceptovali. 

    Můžeme si to levicové odevzdání se péči státu i těmi, kteří by mohli hodně vydělávat, vyzkoušet jako experiment. Náš zahraniční majitel toho, co z justiční mafií rozkradeného zbylo, už do mezinárodní arbitráže chystá pohledávku přes deset miliard a s naším právníkem by potřebovali na naše pracoviště umístit jako koncipienta toho advokáta mladého, chytrého a pracovitého právníka, co umí anglicky a který mi pomůže s podklady pro ty spory a arbitráž. Máme pro něj BMW X5 a rodinný domek, který mu pak klidně necháme jako sucsess fee plus nějaký podíl. Vezmeme i jeho partnera, když bude něco umět. Tohle je ale na českém pracovním trhu nerealizovatelná pohledávka. Zas to shrábne nějaký cizinec. Pokud někdo o někom tuzemském, kdo by vyvrátil můj pesimismus, víte, spojte se se mnou přes redakci.